Červený
Trpaslík
Kosmik stojí v nákladovém prostoru. Červené světlo bliká a siréna kvílí.
HOLLY: Opusťte loď, blíží se černá díra… Toto není cvičný poplach, *toto* je cvičný poplach. Opusťte loď.
Siréna zmlkne.
HOLLY: Bože, siréna blbne. Tu-dú, tu-dú, opusťte loď.
Stále ta scéna, červené světlo bliká, HOLLY je na monitoru.
RIMMER: Ale černá díra je zbytek po zhroucení hvězdy! Je milióny mil široká, je obrovská! Proč jsi nic neviděla na monitoru?
HOLLY: Víš, s černou dírou se to má tak, že jejím určujícím rysem je černá barva. A s vesmírem se to má tak, že barva vesmíru, základní barva vesmíru, je černá. Tak jak ji mám asi vidět?
RIMMER: A je jich pět. Jak můžeme být obklíčeni pěti dírami?
HOLLY: No, tak už to ve vesmíru chodí. Jsme v něm tři miliony let a ani o jednu nezakopneme a pak se jich najednou objeví pět. S tím nic nenaděláš.
KRYTON a LISTER přináší nějakou ozdobnou truhlu. LISTER má
kytaru přes rameno.
LISTER: Máme jen dvacet minut!
RIMMER: Opatrně! Pozor na dveře! Netřískej s tím!
LISTER: K čemu ti bude takovejhle krám?
RIMMER: Ten krám je náhodou truhla z javánského kafrového dřeva. Patřila mému otci a mám v ní všechny poklady.
KRYTON odchází. LISTER otevře truhlu a zírá dovnitř.
LISTER: Kdo by řek‘, že máš tolik haraburdí? Ježiši! Vojáčci na hraní!
Vyndá hrst… dřevěných vojáčků.
RIMMER: (Posměšně) Vojáčci na hraní! Patří rodině už odnepaměti. Jsou to nesmírně cenné repliky Napoleonovy Armee du Nord.
LISTER převrátí vojáčky v dlani.
LISTER: Ale nemůžeš je převlíkat, jako to jde Barbínou.
RIMMER: Máme jenom patnáct minut!
LISTER uloží vojáčky zpátky do truhly. Zahlídne něco jiného.
LISTER: Do kosmu, a co je sakra tohle?
Vyndá z truhly balíček bankovek.
RIMMER: Jen to málo, co se mi podařilo uškudlit, když jsem si občas dal nějakou tu penci stranou.
LISTER: Rimmere, to bude nejmíň dvacet táců.
RIMMER: Dvacet čtyři. Ale snad máme opustit loď.
Vstoupí do kokpitu.
LISTER: Čtyřiadvacet tisíc! A tys měl tu drzost zkásnout mě, abys mi moh` koupit dárek k narozeninám.
RIMMER: To už je dávno. Tenkrát jsem měl jen patnáct liber.
LISTER: No jasně, patnáct babek. A co jsem dostal? Knižní poukázku za pět!
RIMMER: Ty karty nebyly zadarmo. Musel jsem je taky zaplatit.
LISTER: Ty prachy jsi mi nikdy nevrátil. Každej Skot je proti tobě štědrost sama.
Vchází KOCOUR a KRYTON.
KRYTON: Modrý trpaslík naložen.
KOCOUR: Vy ještě nejste hotovi?
LISTER: Leťte napřed, doženeme vás.
RIMMER: Určitě máš všechno?
KRYTON: Jen to nejnutnější. Jídlo a taky lékárničku.
KOCOUR: Jo, já si taky beru jen to nejnutnější. Šestatřicet oblečků a deset takhle velkejch zrcadel.
LISTER: Kocoure, vždyť budeme pryč jenom dvanáct hodin!
KOCOUR: Těch zrcadel je málo?
LISTER: Hele, padej vodsaď, jedem, jedem, jedem!
Kosmik opouští loď.
RIMMER: Tak, pilotuj bezpečně a s rozmyslem a bez blbostí.
LISTER: A bez obav!
Při výletu z nákladových vrat Kosmik zavadí pravým bokem o jejich rám.
Kosmik a Modrý trpaslík opouští Červeného trpaslíka a rozdělují se.
HOLLY: (Hlas) Prokličkuju s Červeným Trpaslíkem minovým polem černých děr. Pokud všechno klapne, sejdeme se na pouštním měsíci Sigma 14D.
LISTER: (Hlas) Ale co bude, když se něco zvrtne?
HOLLY: (Hlas) Pak bude Červený trpaslík i jeho obsah slisován na velikost malého hrášku.
LISTER: (Hlas) Buď sbohem, kamarádko!
Všechny systémy zapojeny na autopilota. LISTER je u stolu, pojídá kari a hraje si s jedním z RIMMEROVÝCH vojáčků.
RIMMER: Prosím tě, jsou fakt velmi cenní!
LISTER: Chci se jenom podivat.
RIMMER: Když je zapatláš kari, jak to bude vypadat? Hodí se, aby měl brigádní generál Jacques z první kavalerie uniformu pocintanou masem po indicku?
LISTER: Aspoň bude věrohodnější, jako že má běhavku.
Vrátí je zpátky do truhly.
LISTER: Ty seš válkou úplně posedlej. Sbíráš samý vojáčky na hraní, hraješ si na válku, čteš všechny ty gumácký časáky a tvý knížky jsou o Pattonovi, Caesarovi a různejch gumách.
RIMMER: Jsou to vojevůdci, ty já obdivuji.
LISTER: To je ironie, protože ty seš v podstatě rozenej zbabělec.
RIMMER: Zbabělec?
LISTER: Vzpomínáš si? Miranda, ten vesmírnej mexickej bar, pamatuješ? Když začala ta rvačka, Rimmere, mazal si ze dveří, jako by ti hořela koudel za patama.
RIMMER: To ale byla hospodská rvačka, normální opilecká bitka, přízemní nedůstojná řežba.
LISTER: Kterou jsi začal.
RIMMER: Udělal jsem jednu nesmělou poznámku. Jenom jsem dával dál ten drb, že MacWilliams má úchylné sklony spát s mrtvými. Já ty klepy nevymyslel, jen jsem je tlumočil.
LISTER: Přímo před ním. Vmetls mu to do tváře. Když tam byl s těma svejma vazounama. A hned nato si zdrhneš a mě tam necháš, abych to vyžral.
RIMMER: Mohl jsem přijít k úrazu.
LISTER: Fakt by z tebe byl skvělej generál.
RIMMER: Listere, generálové nerozbíjejí židle o něčí hlavy. Nevezmou láhev od ginisu, nevrazí ti ji do obličeje se slovy: „Zašij si to, Jimmy.“ Generálové, co mají bílý stan na kopci, popíjejí Sancerre a řídí bitvu. Ti jsou úctyhodní.
LISTER: Ty mluvíš o válce skoro jako básník.
RIMMER: Řeknu ti něco, co jsem ještě nikdy nikomu neřekl. Když mi bylo patnáct, jel jsem na školní výlet do Makedonie. Tam, kde stával palác Alexandra Velikého. A poprvé za celý svůj život jsem se cítil jako doma. Sem do toho paláce jsem patřil. Za řadu let jsem poznal hypnoterapeuta Donalda. Vyprávěl jsem mu o tom svém pocitu a on mi navrhl, že mně vrátí zpět do minulých životů. Váhal jsem. Ale nakonec jsem na to přistoupil. Vyšlo najevo, že mě můj instinkt nezklamal. V minulém životě jsem žil v Makedonii. Ten palác byl mým domovem. Představ si, co mi řekl. Věř tomu, nebo ne, ale on tvrdil, že ve svém dřívějším životě jsem byl u Alexandra Velikého eunuchem.
LISTER: Chceš něco vědět? Já ti to věřím.
RIMMER: Neříkal, že jsem byl samotný Alexandr Veliký, což jsem chtěl slyšet. Ale tím se všechno vysvětluje. Strávil jsem léta po boku jednoho z největších vojevůdců. Není divu že mám vojnu v krvi.
LISTER: A že tak dobře zpíváš.
RIMMER: Možná je to hloupost. Nevím, ale je to zvláštní. Ještě dnes sebou trhnu při pohledu na kleště. A proč mám ve společnosti velkého počtu žen nutkání vykoupat je všechny v teplém olivovém oleji?
LISTER: Rimmere, to já taky. To nesouvisí s minulejma životama.
RIMMER: Tak proč to tedy je?
LISTER vstoupí do kokpitu. Hvězdy září čelním oknem před ním.
LISTER: Je to proto, že seš nešťastnej. Seš nešťastnej z tý svý nudný, monotónní, otrávený existence.
Za ním vidíme hořící meteor řítit se proti nim.
RIMMER, s očima rozšířenýma panickou hrůzou, ztrácí sílu pokračovat v rozhovoru.
LISTER: Hledáš něco, coby bylo trochu, já nevim, vznešenější. Ale teď je důležitý žít pro dnešek. Copak víme, co se stane zejtra, nebo v příštích pěti minutách? Proto je to tak napínavý.
RIMMER ukazuje na meteor, který do nich záhy narazí.
Meteor se sráží s Kosmikem, který rotuje do atmosféry měsíce pod nimi. Rozpálen průchodem atmosférou nakonec naráží při přistání do sněhem pokryté země a se skřípěním se zastavuje.
LISTER: (Hlas) Víš co mám na mysli?
Kosmik je v sněhem zasypané krajině.
Dveře Kosmiku jsou otevřené a LISTER, oblečený do obrovského chlupatého skafandru s lopatou na zádech otevírá dveře, bojuje s větrem a vichřicí, aby se dostal ven. Dokáže je otevřít pouze natolik, aby dostal ven jen svoji hlavu, ale pak mu ji dveře opět přibouchnou. Jeho obličej je zkřiven k nepoznání. Nakonec se mu podaří otevřít a vypadnout ven. Vidíme ho, jak se drží lodě bojujíc proti neuvěřitelně silnému větru a jak se opatrně posouvá dopředu. Jakmile se rozhodne vzít lopatu je sražen zpět a zmizí ze záběru. Pak ho vidíme, jak je tažen po zemi a mrštěn do ledové duny. Rozhodne se raději doplazit zpět do Kosmiku.
RIMMER se naklání nad řídícím pultem. Obrazovka monitoru vydává podivné zvuky a škube sebou.
RIMMER: Mayday! Mayday! Slyšíte mě? Ohlaste se prosím. Slyšíte mě?
Venkovní dveře se otevřou a LISTER se vpadne dovnitř následován vichřicí. Je celý zasněžený a třese se.
RIMMER: (Aniž by vzhlédnul) Pořád chumelí?
LISTER si sedne na židli.
LISTER: Je to na draka. Není možno se udržet na nohou, natož vyhrabat. A co ty?
RIMMER: Nikdo nás neslyší.
LISTER: Tři dny, hernajs! Už nás přece musej hledat! Kde sakra jsou?
RIMMER: V tomhle počasí nás nikdo nenajde. Můžou být klidně tři metry od lodi a minou nás.
LISTER: Umřeme tady, že jo? Kolik máme jídla?
RIMMER: Je tam půl sáčku rozmáčenejch lupínků, sklenička hořčice, tři vodové suchary, shnilý citron, dvě lahvičky octa a tuba mastičky na dásně.
LISTER: Mastička na dásně.
RIMMER: Našel jsem ji v lékárničce. Je s mentolem a docela dobrá.
LISTER: Je docela dobré, když si ji namažeš na aftu v puse, ale nemůžeš se s ní ládovat.
RIMMER: Možná budeš muset.
LISTER: Nic jinýho jsi nenašel?
RIMMER: Jenom instantní nudle. Jo a v nářadí ještě jednu psí konzervu.
LISTER: No, je jasný, co se bude jíst naposled. Nudle přímo nesnášim. Umřeme tady. Oprava, umřu jenom já. Protože ty seš hologram, nepotřebuješ jíst.
RIMMER: Našels nějaké dříví?
LISTER: Žádný tady není. Není tady žádná vegetace, ani „ň“. Jenom pustina.
RIMMER: Oheň nesmíš nechat vyhasnout. Je to tvůj jediný zdroj tepla.
LISTER: Umřu, to je jasný. Bože, já mám hlad. Dám si ty lupínky.
RIMMER: Ne!
LISTER: Jenom jeden.
RIMMER: Jedl jsi ani ne před šestnácti hodinami.
LISTER: Měl jsem syrový kapustičky a to, co jsem našel pod stolem, byla žvejkačka.
RIMMER: Ale musíš si to šetřit! Jdi spát. Počkej do zítřka.
LISTER: Tobě se to kecá. Seš hologram. Nepotřebuješ jíst, ani necítíš zimu.
RIMMER: Tak mysli na něco jiného. Odpoutej myšlenky od jídla.
LISTER vstane a hledá něco na spálení.
RIMMER: Mayday! Mayday! (K LISTEROVI) To přece znamená „První máj“.
LISTER sebere pár knih z truhly.
LISTER: Co?
RIMMER: Proč tomu říkají „První máj“? Je to jenom volný den. Proč ne „Hod Boží“, „Svatodušní svátky“? (Do vysílačky) Svatodušní svátky! Svatodušní svátky! Sedm týdnů po vzkříšení Krista! Sedm týdnů po vzkříšení Krista!
LISTER: To je francouzsky, ty debžo. „M`aidez“. „Pomozte mi“. „M`aidez“.
RIMMER: Opravdu?
LISTER: Hrůza co všechno mi tady připomíná jídlo. I tyhle knížky: „Snídaně šampiónů“, „Sklenka před večeří“, „Balada o smutné kavárně“, „Hledání ztraceného času“.
RIMMER: „Hledání ztraceného času“? Jak to souvisí s jídlem?
LISTER: Čas, můj čas vyprchá. Vyhladovím!
RIMER: Začínáš tím být posedlý.
LISTER: Když tohle vypadá, jako by mě někdo chtěl schválně mučit. Koukni na tuhle! „Správce Herolda Pinta“.
RIMMER: To je „Pinter“! Přestaň už myslet na jídlo!
LISTER: Mám ho plnou hlavu. Tak mi třeba kruci něco povídej!
RIMMER: Ale co?
LISTER: Co chceš.
RIMMER: Ea…
LISTER: Tak spusť!
RIMMER: Jenom ne o jídle?
LISTER: O jídle proboha nemluv!
RIMMER: Ale jiné téma mě nenapadá.
LISTER: Vynech téma. Téma dne je jídlo! Vyprávěj příběh. Jakejkoli příběh!
RIMMER: Žádné příběhy neznám.
LISTER: Cokoli! Třeba jak… jak si přišel o poctivost.
RIMMER: O co?
LISTER: Tak začni už!
RIMMER: No, když chceš. To už je hodně dávno, Listere. Byl jsem tak mladý a předčasně vyspělý, že si to ani nepamatuju.
LISTER: Rimmere, každej si pamatuje, jak přišel o panictví. Na takovou věc nemůže nikdy zapomenout.
RIMMER: Já tedy ano. Těžko po mně můžeš chtít, abych si vybavil každý sexuální poměr, který jsem kdy měl. Co si myslíš, že jsem databanka?
LISTER: Nehraj to na mě. Chci slyšet pravdu.
RIMMER: Pravdu? Není o čem vyprávět. V blízkosti žen jsem byl jako ryba na suchu. Ztrácel jsem řeč. Vlastně jsem nebyl na sex nikdy zvlášť vysazený. Zřejmě to bylo tou kapustou, kterou mě krmili ve škole. Ale úplně poprvé, poprvé to bylo s dívkou, kterou jsem poznal na kadetce. Se Sandrou. Dělali jsme to v bratrově autě.
LISTER: A dobrý, jo?
RIMMER: Fantazie! To nemáš ponětí! Bentley V8 kabriolet! Luxusní vybavení. Překrásný stroj, překrásný. A kdy se to stalo tobě?
LISTER: Michelle Fisherová, devátá jamka na obecním golfovém hřišti. Par 4, dogleg doprava, na bunker za greenem.
RIMMER: Tys přišel o panictví na golfovém hřišti? Jak ses moh` opovážit?
LISTER: Nebylo to uprostřed Ryder Cupu. Byla půlnoc.
RIMMER: Kolik ti bylo?
LISTER: Byla tak hezká, a kdyby chtěla, mohla by pracovat jako prodavačka parfémů u Diora. Taková to byla krása.
RIMMER: Kolik ti bylo?
LISTER: Svlíkla si všechno a stála tam přede mnou úplně nahá. Byl jsem tak… tak vzrušenej, že jsem upustil skateboard.
RIMMER: Skateboard? Kolik ti bylo?
LISTER: Dvanáct.
RIMMER: Dvanáct? Ve dvanácti letech?
LISTER: Ano.
RIMMER: Tys přišel o panictví když ti bylo dvanáct?
LISTER: Jo.
RIMMER: Dvanáct? Tos nemohl být řádným členem klubu.
LISTER: Jasně že jsem nebyl.
RIMMER: Dělals to na golfovém hřišti a nebyls členem?
LISTER: To víš, že jsem nebyl členem.
RIMMER: Neplatils příspěvky nebo tak?
LISTER: Prostě jsme tam jenom chodili.
RIMMER: Hrával jsem golf. Nenávidím lidi, kteří poškozují hřiště. Doufám, že jsi potom hezky uhrabal písek. Už vidím míček v takové poloze. Druhý den tvůj míček přistane v díře po Listerově zadku. Se zdviží bys ho ven nedostal.
LISTER: Jako že mám velkej zadek?
RIMMER: Velký? Je jako dva špatně zaparkované Volkswageny. Jediné, co jsem ve dvanácti letech ztratil, byly boty s kompasem a zvířecími stopami na podrážkách. Tlusťoch Roebuck je hodil do septiku za sportovním klubem. Plakal jsem několik týdnů. Byly mi vším. Na sex já neměl ani pomyšlení, když mi bylo dvanáct.
LISTER: Možná proto, že jsi byl dvorní eunuch Alexandra Velikýho.
LISTER začíná trhat stránky nějaké knihy a házet je do ohně.
RIMMER: Co to děláš?
LISTER: Už není co spálit.
RIMMER: Mé knihy! Nepal mé knihy!
LISTER: Nic jinýho už nemáme.
RIMMER: Ale to je zvrhlost. Kniha tě povznáší. Je hlasem svobody, základem civilizace.
LISTER: „Biggles se učí létat“.
RIMMER: Tohle možná ne, ale ty víš, jak to myslím.
LISTER ji hodí do sudu a vezme další.
LISTER: „Souborné vydání Shakespeara“, to vystačí na několik hodin.
RIMMER: Jak typické. Tři dny bez jídla a zdi civilizace se okamžitě hroutí.
LISTER: O čem to tu plácáš?
RIMMER: Říká se, že každou společnost dělí od revoluce tři chody. Odepři lidem tři chody jídla a skončí to anarchií. Je to pravda, viď? Jsi dva dny bez jídla a stává se z tebe barbar.
LISTER: Jenom pálim knížku.
RIMMER: Ale není kniha jako kniha. Tohle je jediný výtisk největšího díla anglické literatury. Zřejmě jediný, který zbyl v celém vesmíru. A ty jsi štěstím bez zebe, že ho můžeš hodit do ohně a zahřát si pracky.
LISTER: Už tady není co spálit.
RIMMER: Je to snadné, viď? Nazdárek Králi Leare, sbohem Macbethe, pápá Hamlete.
LISTER: Četl jsi někdy alespoň jednu z nich?
RIMMER: Viděl jsem „West Side Story“, ten western.
LISTER: Přečet` jsi aspoň jednu z nich?
RIMMER: Ne až do konce. Ale můžu něco citovat.
LISTER: Tak prosím.
RIMMER: (Nahrbí se a výrazně začne) Teď..! (Dlouhá pauza) Víc si nepamatuju.
LISTER: A z čeho to je?
RIMMER: Z „Richarda III.“, ty tupče. Ten skvostný monolog na „Teď“. „Teď… něco, něco, něco, něco, něco, něco, něco.“ Takový skvost nelze zapomenout.
LISTER: Asi ji nechám naposled. „Lolita“! Neva, když spálím „Lolitu“?
RIMMER: Nech stránku 61!
LISTER otevře knihu a najde onu stranu. RIMMER se mu nakloní přes rameno.
RIMMER: Tuhle pasáž.
LISTER: To jsou čuňačinky!
Vytrhne stránku, zmuchlá ji a strčí do kapsy a zbytek knihy hodí do ohně.
Kosmik ve vichřici.
Dílo Shakespeara slabounce hoří v ohni. LISTER je u stolu. Sebere konzervu s psím žrádlem a vytáhne lžící pořádný flák psího vejvaru, teď se klepe na vidličce. RIMMER se na něj vyděšeně dívá.
LISTER: A neksichti se, jako bych já dělal něco nechutnýho. Chci jenom zůstat naživu.
RIMMER: Budeš jíst tu psí konzervu?
LISTER: Jo, jo. Nejedl jsem šest dní. Zbaštím žrádlo pro psa.
RIMMER: Psí konzerva bude jistě výtečná.
LISTER: To není psí žrádlo. To je výtečný hovězí stejk v rockforové omáčce. Na dřevěném uhlí grilovaný, česnekem potřený a bude chutnat jako lahůdka. Lahůdka. Lahůdka!
Vrazí to do pusy a spolkne.
LISTER: Už chápu proč si psi lížou kulky. Potřebujou tohle nějak zajíst.
RIMMER: Oheň vyhasíná. Hoď si tam další knihu.
LISTER: Tahle je poslední.
RIMMER: Co? Tys je spálil všechny?
LISTER: Až dojde na pátý dějství „Jindřicha VIII.“, tak bude po mně.
RIMMER: Musí tu být ještě něco, co by hořelo.
Oba se rozhlíží. LISTER zaklekne k RIMMEROVĚ truhle.
RIMMER: Ne. Truhla je klenot. Jde o javánské kafrové dřevo.
LISTER: Už není co spálit. Kromě truhly a jejího obsahu.
RIMMER: Ne, ruce pryč. Napoleonovu Armee du Nord ne!
LISTER: Uvažuj realisticky. Co je důležitý. Jestli to hoří, spálíme to. Co má nejmenší cenu?
RIMMER: Truhlu, ne. Truhlu mi věnoval můj otec.
LISTER: Tak teda vojáčky.
RIMMER: Jsou z devatenáctého století. Je to unikát. Ručně vyřezávaní. Od slavných bratří Dubois.
LISTER: No tak co?
LISTER vyndá dva velké balíky bankovek. RIMMEROVI lehce zvlhnou oči.
LISTER: Teď začnu vybalovat ty vojáčky.
RIMMER: Ne! Musí tu být něco jiného na spálení. Určitě.
LISTER: Rimmere, všechno jsem prohledal. Hele, já vím, že je to pro tebe pecka. Vím, že seš z toho celej naměkko, ale jsou to jenom věci, zbytečnosti, jenom předměty. Nejsou zas tak důležitý. Možná bys za ně něco trhnul v nějakým luxusním starožitnictví, ale tady a teď nejsou nic jinýho než barevný dříví na podpal.
Přihodí pár bankovek na oheň.
RIMMER: To se mi jen zdá. To je zlý sen!
LISTER: Hele. Musíš si ujasnit, co má cenu. Aby si nedopad` jako lidi, co běžej zpátky do hořícího domu, aby zachránili kus nábytku a nakonec tam sami uhořej. Podle mě není nic důležitějšího než lidskej život.
RIMMER se dívá do rohu místnosti.
RIMMER: A co tvoje kytara?
LISTER: Kromě tý kytary.
RIMMER: Proč nás to nenapadlo dřív? Mohli jsme spálit kytaru!
LISTER: Mojí kytaru ne, Rimmere!
RIMMER: Je ze dřeva.
LISTER: Jo, ale je to moje kytara. Mám ji od šestnácti let. Je to autentická kopie Les Paul Caston.
RIMMER: Nemá žádnou hodnotu. Je to jen věc. Jen zbytečnost.
LISTER: Jo, ale je moje.
RIMMER: No a čím se liší od mých vojáčků?
LISTER: Je to celej můj život. Já ji potřebuju, víš? Hele. Když to na mě padne, ta samota a tak, když… když mě to přemůže, tak… tak mě dostane z tý depky. Já vím, že nejsem zrovna virtuóz. Vím, že má jen pět strun a tři z nich jsou G. Ale celej svůj život jsem neměl nic, na čem by mi záleželo. Žádný kořeny, rodiče, vzdělání.
RIMMER: Žádné vzdělání?
LISTER: Jen uměleckou školu. Všechno, co jsem kdy měl, je ta kytara. Je jediná v celym tom mym mizernym životě, co se na mě nevykašlala. Nenuť mě jí spálit.
RIMMER: (Dojde k LISTEROVI a zašeptá) Musíme.
LISTER svěsí hlavu.
LISTER: Já vím, že ti to bude připadat uhozený. Ale můžu si na ni ještě zahrát? Aspoň jednu písničku.
RIMMER: Jistě. Ale nemám z toho radost.
LISTER: No to já chápu. Díky.
Vezme kytaru a odejde do vzdáleného kouta. Uhodí do strun. RIMMER hledí do země, poněkud zaskočen. LISTER slabým, ublíženým hlasem začíná zpívat.
LISTER: „Odešlas mi v dááál. Chvilku jsem brečéél. Pak chvilku se smááál.“ Tu písničku mě naučil otčím. A byla první, co jsem zabrnkal.
RIMMER: Jdu ven.
LISTER: Nevím, jak žít, jak se dááá. Tys láská mááá. Jáá.
Planeta
RIMMER se prochází zuřivou vichřicí.
Střední sekce Kosmiku
LISTER odloží kytaru, mrkne, jestli už RIMMER odešel. Pak jde ke truhle, přiloží k ní kytaru, vytáhne kapsy tužku a obkreslí tvar kytary.
Planeta
Všude to fičí.
Střední sekce Kosmiku
LISTER s pilkou v ruce vyjme vyřezaný tvar kytary ze stěny truhly. Přitlačí pak truhlu zpátky ke zdi a uloží svou kytaru do zelené skříňky. Pak přistoupí k sudu a zlomí vyřezanou kytaru přes koleno.
.Střední sekce Kosmiku - později
Nově vyřezaná kytara plápolá v sudu, u kterého sedí LISTER. Dveře se otevřou a RIMMER vstoupí.
RIMMER: Nevím, co říct.
LISTER: Není, co říct.
RIMMER: Přinesl jsi nejvyšší oběť. Víš to vůbec? Nejvyšší možnou oběť!
LISTER: Nešlo to jinak.
RIMMER: Já hlupák jsem dal pouze na vnější slupku. Celá ta léta jsem se mýlil. A přitom, když jde opravdu do tuhého, je na tebe spoleh jako na nikoho. Jen nebuď skromný. Já vím, co ta kytara pro tebe znamenala. Znamená pro tebe totéž, co ta truhla pro mě. Stačilo by, aby ji jen někdo škrábnul, a zničilo by mě to. Nejde tu o lacinou cetku. Pro mě je ta truhla pojítkem s minulostí. Pojítkem s otcem, s nímž jsem se nikdy nedokázal usmířit.
LISTER: Fakt?
RIMMER: Ta truhla je jediná věc, kterou mě kdy obdařil. Kromě, kromě četných výčitek.
LISTER si tře kořen nosu.
RIMMER: A tys ukázal, když jsi spálil kytaru, co jsou to skutečné hodnoty. Slušnost. Sebeobětování. Tyhle věci jsou na světě to nejcennější. A mám dojem, že jsem velmi bohatý.
LISTER: Pane Bože.
RIMMER: Spal vojáčky!
LISTER: Ty vojáčky už ne!
RIMMER: Spálil jsi svou kytaru, chci taky něco obětovat. Spal Armee du Nord! Hoď ji do plamenů! Ať položí život na oltář přátelství. (Čichá) Co je to tady cítit?
LISTER: Co myslíš? Já teda nic necejtím.
RIMMER: (Čenichá) Kafrové dřevo. Tvoje kytara byla z kafrového dřeva? Musela mít velkou cenu. Spal mé vojáčky, ať už hoří!
Vedle Kosmiku přistává Modrý trpaslík.
Vojáčci plápolají. RIMMER zírá do ohně, imituje trumpetu a troubí poslední pozdrav, který mu chvílemi ujíždí. Konečně skončí a zasalatuje.
RIMMER: Au revoir, mes amis. A bientot.
LISTER: Rimmere, musím ti něco říct. Něco hroznýho.
RIMMER: Jestli jde o to, že jsi dojedl tu konzervu, tak to chápu.
LISTER: Ne, to není ono.
Dveře se otevřou a vchází KRYTON a KOCOUR.
KOCOUR: Jeeéééjééjůů!
LISTER: Kocoure! Krytone!
RIMMER: Vydrželi jsme! Jsme pašáci!
LISTER: Jídlo, přinesls jídlo?
RIMMER: Tak kde jste byli posledních pár dní?
KRYTON: Shledali jsme se s Holly. Ale pak, když jste se do dvou dnů neukázali, začali jsme po vás pátrat.
KOCOUR: Jo. Vymetli jsme všechno. Čtrnáct měsíců. Dvě planety. Měl jsem takovej strach, že jsem si nepucoval boty dva dny.
RIMMER: Takže Holly prokličkovala mezi pěti černými dírami?
HOLLY se objeví na KRYTONOVĚ hrudním monitoru.
HOLLY: Ukázalo se, že tam žádné černé díry nejsou.
RIMER: Vždyť jsi je viděla na monitoru!
HOLLY: Nebyly to černé díry.
RIMMER: A co to bylo?
HOLLY: Prach. Pět oblaků hvězdného prachu na scanneru. Víte, problém prachu je v tom, že je černý. A problém scanneru je v tom, že …
RIMMER: Už sklapni!
LISTER: (Vzdychne) Jdeme!
LISTER a KOCOUR jdou pryč.
RIMMER: Něco se tady stalo, Krytone. Něco, co nás s Listerem sblížilo. Zažil jsem jinou tvář Davea Listera, o jejíž existenci jsem neměl tušení. Není to nezodpovědný a sobecký floutek, který chce být vždycky první. Je to muž. Muž dbalý cti.
LISTER se vrátí, sklopí oči a jde dozadu ke skříni.
LISTER: Dovolíš?
Otevře skříň, vyndá kytaru a odchází. RIMMER se dívá do skříňky, pak na oheň, na truhlu, do skříňky a ještě několikrát. Potom jde pomalu k truhle.
RIMMER: Otevři truhlu!
KRYTON jde a otevře ji. V zadní straně truhly zírá vyřezaný tvar kytary, RIMMER do něj civí. Bez výrazu, bez vzhlédnutí řekne:
RIMMER: Krytone, vem pilku na železo a pojď se mnou!
KRYTON: Co s ní uděláme?
RIMMER: Uděláme Listerovi to, co kdysi udělal mně Alexandr Veliký.
KONEC.
Hráli:
Rimmer Chris
Barrie Kamil Halbich
Lister Craig
Charles Martin Sobotka
Kocour Danny
John-Jules Miroslav Vladyka
Holly Hattie Hayridge Veronika Žilková
Kryton Rob
Llewellyn Zdeněk Dušek
Námět: Rob Grant & Doug Naylor
Scénář: Rob Grant
Doug Naylor
Hudba: Howard Goodall
Podílový manažer: Janet Smith
Kamera: Dave
Fox
Grafický
design: Mark Allen
Hlavní kameraman: Dave Hodge
Technický koordinátor: Tony Smith
Rekvizity: Stella McIntyre
Vizuální efekty: Peter Wragg
Digitální efekty: Chris Veale
Videoeditoři: Ed Wooden
Mark
Wybourn
Asistentka: Dona Distefano
Asistentka
produkce: Christina Hamilton
Výroba: Tessa Glover
Simon Burchell
Generální
manažer: Helen Norman
Produkční
manažer: Mike Agnew
Kostýmy: Howard Burden
Masky: Bethan Jones
Společná produkce: Gilly Archer
Lesley McKirdy
Zvuk: Tony
Worthington
Jem Whippey
Osvětlení: John Pomphrey
Designér: Mel Bibby
Obchodní
produkce: Paul Jackson
Doug Naylor
Produkce
& režie: Ed Bye
Překlad: Helena
Rejžková
Dialogy: Eva Štorková
Dramaturgie: Jarmila Hampacherová
Zvuk: Zdeněk
Hrubý
Střihová
spolupráce: Ivana
Kratochvílová
Hudební
spolupráce: Josef Hoffman
Asistentka
režie: Jana Eliášová
Výroba: Otakar Svoboda
Režie: Janoš
Vaculík
Vyrobila
tvůrčí skupina Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského
Vyrobila Grant &
Naylor Productions pro BBC Manchester
©
BBC/BBC Worldwide MCMXCVII – Česká televize 1999
Autoři přepisu: Pavla Volfová (Niirvanah) + Jiří Charvát (Rimmer)
E-mail:
nirvanah@cervenytrpaslik.cz + charvat.jirka@gmail.com