Červený trpaslík

Série II Epizoda 6, „Paralelní vesmír“

Pódium

KOCOUR, LISTER a RIMMER jsou oblečeni do růžových obleků - tak typické pro KOCOURA. Za touto trojicí tančí dívky v černých a bílých oblečcích. KOCOUR začíná zpívat. Druhý hlas tvoří RIMMER a LISTER. V průběhu vystoupení se na obrazovce objevuje HOLLY v různých legračních vstupech – povětšinou má účes jako někdo z Beatles.

KOCOUR:

Když jsem tě prvně zahlíd. (Zahlíd)

Klepal jsem se jako ratlík. (Ratlík)

A bolestí jsem kvílel. (Kvílel)

Šlo to z ledvin, z jater. (Vylučovací systém, baby)

V rukách děsnej třas. (Třas, třas)

Srdce bilo na poplach. (Buch, buch, bác)

Snídaně šla z těla ven. (Búa, búa, blé)

Holka, ty mi zabrat dáváš

Jazyk se mi z tebe motá. (Motám)

Motám, když ty se ke mně blížíš. (Blížíš)

Motám. (Motám)

Motám (Motám)

Když tebe tady mám.

Ty teď na parketu křepčíš. (Křepčíš)

Já sním o včeličkách. (Rozmnožovací systém, baby)

Snažím se ti něco říct. (Říct, říct)

Ale jazyk do kolen mi žuch. (Moty, moty, šup)

Chtěl jsem říct: mám tě rád. (Mám tě rád)

Ale něco hroznýho jsem kvák`. (Jsem kvák`)

Co znělo: Mu-ny-muty-tá. (Motá)

Ty mi jazyk motáš. (Motáš)

Motám, když ty se ke mně blížíš. (Blížíš)

Dú-daby-du-ví. Daby-dú-ví. (Motám, motám)

Když tady nejsem sám.

Na kolena klekám.

Nastraž ouška, vílo má.

Slyš má slova zoufalá.

Dúdaby-dúva-dumá-dúby-dúva-dúla-lá.

Na jazyku cos mám. (Cos)

Leč kuňkám. (Kuňkám)

Kokty-mekty. (Já kokta zas koktám)

Šúbady ší. (Šábudy ší. Šúbady ší. Šabudy ší)

Když ty se blížíš. (Blížíš)

Ubikace

KOCOUR sedí u přístroje, který vypadá jako mikroskop - je to záznamník snů. LISTER leží na palandě, RIMMER je oblečen jako cyklista, včetně helmy, a jede na holografickém rotopedu. KOCOURŮV song je ze záznamníku slyšet až do pokoje.

KOCOUR: Né, tohle není ono.
LISTER: A co jako?
KOCOUR: Hledám v záznamníku snů něco, co se mi nedávno zdálo. Ten sen byl senzační.
LISTER: O čem to bylo?
KOCOUR: O mně, třech dívkách a rodinném balení banánového jogurtu.
RIMMER: Vy kocouři máte podivný vztah k ženám, to ti povím.
KOCOUR: A jaký, ty bystroni?
RIMMER: Jen pro sex. Nemáte smysl pro odpovědnost a trvalé vztahy.
KOCOUR: Né, já chci trvalý vztah. Jen co najdu tu správnou skupinku holek, tak sedm, pro mě jako stvořených, potom se rád usadím, kamaráde.

KOCOUR odejde z pokoje.

RIMMER: Vidíš? Je úplně zvrhlý.
LISTER: Od tebe to fakt sedí, když tvoje nejmilejší knížka je „Jak balit holky pomocí hypnózy“.
RIMMER: Na tom nic není. Jde o dobrou knihu, se spoustou rad, které zabírají.
LISTER: To ti tak žeru.

RIMMER: (Slézá z kola) Takhle jsem dostal Lorraine. Pomocí hypnózy.
LISTER: Zhypnotizovals ji, aby šla s tebou na rande?
RIMMER: Stačil ten starý trik. Něco ti spadlo do oka, zlato. Upřel jsem na ni svůj pohled (Předvede pohled, který by rozesmál i Maharadžu) a bác ho! Šla se mnou na rande.
LISTER: A co s ní bylo?
RIMMER: Nic.
LISTER: To jako že šla na rande s tebou a byla normální?
RIMMER: Nejen to. Šlo o velmi atraktivní a chytrou slečnu.
LISTER: Hm, musela bejt něco extra.
RIMMER: Samozřejmě. Měla umělý nos.
LISTER: Cože?
RIMMER: Velmi vkusně udělaný. Ušlechtilý kov. Žádný zmetek.
LISTER: No tak, jak to dopadlo?
RIMMER: No, v taxíku začalo být trochu dusno. Moje vtipy o jejím nose nepadly na úrodnou půdu. A byly dobré, inteligentní. Jako: Co ti to přelítlo přes nos? Nic slaboduchého. A když jsme dorazili do restaurace, tak musela dostat nějaký nervový záchvat. Řekla mi, že jde na záchod a utekla záchodovým okýnkem.
LISTER: To se dost divim.
RIMMER: Určitě ne proto, že by o mě nestála. Druhý den volala a říkala, že by se mnou ráda zas někam zašla, ale že se teď stěhuje na Pluto.
LISTER: Ty nejseš zrovna prohnanej svůdník, že ne?
RIMMER: Ne, jen jsem trochu nervózní v přítomnosti žen.
LISTER: To proto, že je bereš jako tvory z jiný planety, který chceš dostat pomocí fíglů a ne jako normální lidi. Na to nepotřebuješ knihu o hypnóze ani tu, jak se to jmenuje? „Tisíc a jedna vtipná průpovídka“.
RIMMER: Listere, tuhle potřebuju. Ty průpovídky fungují zaručeně.
LISTER: Nic takovýho nefunguje.
RIMMER: No dobře. Ty budeš jako žena. Taková osamělá, v baru, v kožené minisukni, s velkým … výstřihem.
LISTER: Tak jo, začni.
RIMMER: To je ta nejlepší průpovídka, kterou jsi v životě slyšel. Tutová!
LISTER: Dělej.
RIMMER: Tak jo, v baru sama. (Předvádí, jak by přistoupil ke stolu) Promiňte, nechcete si dát se mnou koktejl?
LISTER: Ne.
RIMMER: Nemůžeš říct „ne“. Při „ne“ to nefunguje. Musíš říct, že ano.
LISTER: No dobře, dobře. Tak znova.
RIMMER: Takže. Nedáte si žížalu?
LISTER: No to je jako co?
RIMMER: Co je co?
LISTER: No ta žížala.
RIMMER: Ale co je s ní?
LISTER: To je pořád ta průpovídka?
RIMMER: Ty odpovídáš úplně špatně!
LISTER: A jak mám odpovídat!?!
RIMMER: Já k tobě přijdu a zeptám se: „Promiňte, nechcete si dát se mnou koktejl?“. Ty řekneš, že ano, a já řeknu: „A nedáte si žížalu?“ a ty se zeptáš: „Co je to žížala?“ A já na to…
LISTER: „Ten červík, co se takhle kroutí?“ (Předvede pohyb rukou, který má pravděpodobně ztvárnit žížalu)
RIMMER: Ty to znáš!
LISTER: Rimmere, na tuhle průpovídku by jsi neulovil ani mrtvýho koně bez mozku.

HOLLY: (Objeví se na monitoru) Heuréka! A mám to.
LISTER: Co máš?
HOLLY: Hrabě Sandwich vynalezl sendvič. Samuel Morse vynalezl morseovku. Platon vynalezl plátno. A teď já, Holly, jsem vynalezl Hollyhopský pohon!
RIMMER: (Ironicky) Jóva, nemůžu se dočkat.
HOLLY: Je to obrovský vynález. Naprosto převratný. Hollyhop přemístí jakýkoliv předmět do jakéhokoliv bodu ve vesmíru.
LISTER: Fakt? To se jako můžeme vrátit na Zem?
HOLLY: Než řekneš „švec“.
LISTER: Cože? Rozumim tomu, že můžeme letět teď hned!? Okamžitě?
HOLLY: Už je to tak.
LISTER: No to je nářez!!!

Řídící místnost

LISTER a RIMMER zkoumají HOLLYHO výtvor – malou červenou krabici s nápisem Hollyhopský pohon.

LISTER: To je vono?

HOLLY: A cos čekal?
LISTER: Dyť je to jenom škatule s knoflíkama „START“ a „STOP“.
HOLLY: Jde o prostý princip. Když chceš startovat, zmáčkneš „START“. Na ty ostatní knoflíky už přijdeš sám.
RIMMER: Tohle je vyslovený trapas.
HOLLY: Tak, spustit Hollyhop. Pohon připravit ... pohon připraven. Spustit zážehovou sekvenci ... zážehová sekvence spuštěna.
RIMMER: Ale jdi s tím.
HOLLY: To chce čas! Jediná chybička v jediném z mých třinácti miliard výpočtů a jsme všichni úplně na padrť. Odpočítávám. 10, 9, 8, 6, 5 …
RIMMER: Vynechal jsi sedmičku!
HOLLY: Vážně? Sedmička mi vždycky dělala trochu problémy.
RIMMER: (Smířeným hlasem) A teď všichni zahyneeem.
HOLLY: Nebojte se. Začnu trochu níž. Tak 1, zmačkni „START“.

LISTER práskne do tlačítka „START“ na Hollyhopu.

Vesmír

Červený trpaslík náhle zmizí v záblesku bílého světla.

Řídící místnost

HOLLY: A je to - jsme doma.
RIMMER: Doopravdy?
LISTER: No neke. Ty si děláš srandu!
HOLLY: Chvilku, prosím.

Zmizí z monitoru a po chvilce se zase objeví.

HOLLY: Není tady.
KOCOUR: A co?
HOLLY: Země. Zmizela. Ztratila se. Moment. Koukal jsem se ze špatného okna.

Zmizí z monitoru, tentokrát na druhou stranu, a po chvilce se znovu objeví.

HOLLY: Ne. Ne, není tady. Celá sluneční soustava zmizela.
RIMMER: No, a co tam tedy je?
HOLLY: Nic, jen vesmír.
RIMMER: Holly, vnucuje se myšlenka, že jsme vlastně Země nedosáhli, a rovněž se vnucuje úvaha, a sice, že jsme se nehnuli ani o cenťák.
HOLLY: Ne, není to tak. Akorát že vůbec nevím, kde jsme, a musím přiznat, že jsem to zeslonil.
RIMMER: Cože?
HOLLY: To je jako zkonit, ale mnohem, mnohem víc. (Pauza) Počkat! Něco tam je. Asi nějaká loď.
RIMMER: Mimozemšťani!!!
LISTER: Hoď ji sem.
HOLLY: Je stejná jako Červený trpaslík.
LISTER: (Spolu s ostatními sleduje obrazovku před sebou, kde je vidět další Červený trpaslík) No jo, ale co se stalo?
HOLLY: Nějak, a neptejte se mě jak, jsme teď v paralelním vesmíru. Vstoupili jsme do pátého rozměru.
RIMMER: Co je to pátý rozměr?
LISTER: Nebyli jsme u čísla šest v „Nástroji lásky“?
HOLLY: Máš základní rozměry, ne? Délku, šířku, hloubku a čas. V pátém rozměru je paralelní skutečnost. Dvě těla, která sdílejí stejný prostor, ale jeden o druhém neví.
RIMMER: To je jako moji rodiče v posteli.
LISTER: Hele, tak moment. Jestli tomu rozumim, je tam další Lister a Rimmer?
RIMMER: Budou úplně stejní jako my?
HOLLY: Ne, budou tam rozdíly. Je to paralelní vesmír, ne?
RIMMER: Jak to myslíš?
HOLLY: V tomhle vesmíru to třeba mohl být Hitler, kdo vyhrál druhou světovou, a může se to zcela vymykat rozumu, jako třeba že Ringo byl fakt dobrý bubeník. Pozor! Mám spojení s jejich palubním počítačem.

Na monitoru vedle HOLLYHO se objeví další obličej. Je trošičku podobný HOLLYMU, ale s jedním zásadním rozdílem – jedná se o ženu.

HILLY: Ahoj, já jsem Hilly.
HOLLY: Ahoj, já jsem Holly.
HILLY: Čau, Holly.
HOLLY: Nazdar, Hilly.
HILLY: Teda to se fakt dějou věci. Měl bys zaskočit k nám, ať zjistíme, co a jak.
HOLLY: Hnedle, ségra.
HILLY: Čau, Holle.
HOLLY: Čau, Hill.

HILLYINA tvář zmizí.

HOLLY: (Šeptem) Jsem v tom!

Vesmír

Chlapci se v Modrém skrčkovi přesouvají na druhého Červeného trpaslíka.

Nákladový prostor, druhý Červený trpaslík

RIMMER jako první projde dveřmi, pod nohama mu projede jeden z robíků. Následuje KOCOUR a nakonec LISTER.

RIMMER: Od našeho Červeného Trpaslíka je k nerozeznání!
KOCOUR: Je tady hrozně divný puch, který se mi ani trochu nelíbí. (K LISTEROVI) Páchne to tu jako tvoje lunárky. Trochu se tu porozhlídnu. (Vyndá odkudsi dva spreje a začne zabírat území) To je moje, to je moje…
LISTER: Tak kde je ten druhej Rimmer a Lister?

Dveře, vedle kterých stojí, se najednou otevřou. Na druhé straně stojí dvě osoby, zjevně ženského pohlaví. Jedna je skutečně nápadně podobná RIMMEROVI, načež druhá vypadá jako LISTER. Obě ženy vypadají hodně překvapeně.

RIMMEROVÁ: Takže nejste mimozemšťani.

Obě dvojice si stoupnou přímo před sebe.

LISTER: Ahoj.
LISTEROVÁ: Ahoj.

RIMMER a RIMMEROVÁ stojí naproti sobě a salutují svůj tradiční trojitý pozdrav.

RIMMEROVÁ: Zdravím vás.
RIMMER: Zdravím vás.
LISTER: Tak ty seš Listerová.
LISTEROVÁ: A ty Lister.
LISTER: Doufám.
RIMMEROVÁ: Vy budete Rimmer. Rimmerová.
RIMMER: Úžasné.
LISTEROVÁ: (Podají si s LISTEREM ruku) Deb.
LISTER: Dave.
RIMMER: Arnold.
RIMMEROVÁ: Arlene.
RIMMER: Jistě, dítě.

Ubikace, druhý Červený trpaslík

LISTER a LISTEROVÁ vstupují. LISTER automaticky otevře skříňku.

LISTER: Takže vy jste z vesmíru, kterej je úplně stejnej, jako ten náš, jo?
LISTEROVÁ: Jo.

LISTER otevře skříňku, na jejíž dvířkách není nalepený plakát Marilyn Monroe, ale nějakých polonahých chlapů, vyndá z ní dvě plechovky piva Leopard Lager a jednu z nich podá LISTEROVÉ.

LISTER: Až na to, že je všechno obráceně?
LISTEROVÁ: Nevim, jestli je všechno obráceně, ale vypadá to tak.
LISTER: Takže ve vaší společnosti jsou dominantní ženy?
LISTEROVÁ: Vlastně už tak dominantní taky nejsou. Už od šedesátejch let. To víš, všechny ty boje za rovnoprávnost mužů. Jo, tenkrát pálili svoje suspenzory.
LISTER: Nekecej!
LISTEROVÁ: Tys nečet` „Vykleštěné mužství“ od Jeremy Greera?
LISTER: Takže vaše dějiny jsou taky paralelní? Takže hádej. Kdo byl první na Měsíci?
LISTEROVÁ: Nellie Armstrongová.
LISTER: Nellie Armstrongová?

LISTEROVÁ: Hmm…

LISTER: A... kdo napsal Hamleta?
RIMMEROVÁ: (Vejde spolu s RIMMEREM) Will Shakespearů.
LISTER: Ahá! Takže to byl chlap.
LISTEROVÁ: Ne, byla to žena: Wilma Shakespearů!
RIMMEROVÁ: Napsala všechny velké kusy: „Rachel III.“, „Zkrocení pinďoura“...
RIMMER: (Zpozoruje něco na stole) Kristepane, co je tohle?
RIMMEROVÁ: Můj fotografický měsíčník.
RIMMER: To je ale odporné! Je plný polonahých chlapů rozvalujících se po sporťácích.
RIMMEROVÁ: Co je na tom špatného? Nejsi snad ubohý maskulinista, ne!?
LISTER: Takže i přístup k sexu je tady obrácenej?
RIMMER: Ale vždyť to je směšné! Vždyť jsou, jsou naprosto deformovaní, hrozně nepřirození. Člověk si připadá jako nevyvinutý. (Zaujme pohoršenou pózu s rukama nonšalantně položenýma na svém „slabém místě“.

RIMMEROVÁ: Z toho bych si hlavu nedělala, fešáku. (Plácne RIMMERA po zadku)
LISTEROVÁ: Hele, hologramy na sebe můžou šahat!

KOCOUR: (Vstupuje s obvyklým rykem) Hola, hola, hola! Nerad ruším zábavu, ale nezdá se vám, že tu někdo chybí?
LISTEROVÁ: Jak to myslíš?
KOCOUR: Ehh, no, (Ukazuje jak říká) Lister a ženský protějšek. Rimmer a ženský protějšek. Kde je ten můj?
LISTEROVÁ: Jo, aha. Poflakuje se asi kolem skladu.
KOCOUR: Uaáááúú! Celej život čekám na tenhle okamžik a teď je tady!!! Teď bacha. Kdybyste mě slyšeli řvát, tak ne, opakuji ne, abyste mě zachraňovali. Žjováááá. (Vyběhne se zpěvem z pokoje) A teď tě, kotě moje, chytíím...
LISTEROVÁ: Teď ho asi čeká menší šok.
LISTER: Proč?
LISTEROVÁ: Jeho protějšek není kočka.
LISTER: A co teda?
LISTEROVÁ: Je to pes.

Sklad

Kolem skladu se poflakuje vývojem poznamenaný PES. Vypadá docela lidsky, ale stále je velice chlupatý, nuzně oblečený a celkově hodně umolousaný. Na sobě má černé tričko s nápisem „DOG MARKET“. Na hlavě má kšiltovku a na ruce baseballovou rukavici. Popohazuje si s míčkem.

PES: Sakra. Kam se všichni poděli? Jsem vždycky vyděšenej jako Alík, když mě nechaj tak samotnýho. (Podrbe se za uchem) Svinský blechy! (Rozhlédne se kolem, jestli ho někdo nesleduje, a pak tu blechu sní)

KOCOUR: (Vejde s písní na rtech) A teď tě, kotě moje, chytím. A teď tě, kotě moje…

Najednou oba dva strnou v několikasekundovém šoku.

KOCOUR: (Trochu se začne probírat) Nevim sice, co to je, ale určitě mě to chce schlamstnout.
PES: Teda, u všech hafanů, to je ale pěkně divnej pes!
KOCOUR: Měl bych vypadat trochu větší. (Zvedne ruce a začne křičet)
PES: Co blbneš, brácho? Já ti nic neudělám.

KOCOUR: (Naneštěstí stojí jen nedaleko od pejsánka, a tak pocítí to, co asi nechtěl) Fuj! To ne! Co je to za zubní pastu? S příchutí shnilých brambor?
PES: Co vyvádíš? Já se chci s tebou kámošit. Víš co? Já ti vočuchám zadek a ty ho pak vočucháš mně. Tak platí, jo?
KOCOUR: Cože mi to očucháš?!
PES: No, co je? Ty mě nechceš vočuchat?
KOCOUR: Prosim tě, tebe bych ucejtil i z Marsu! Kdys naposledy viděl vanu?
PES: U všech psů, tohle slovo neříkej!
KOCOUR: Které? Vana?
PES: Řek` si ho znova. Tak hele, brácho, jestli to slovo budeš chtít použít znovu, tak jenom po hláskách.
KOCOUR: Kdys naposled viděl V - A - N - U?
PES: Co to je?

LISTER: (Přichází) Ty, Kocoure… (Kouká na PSA) Á, tady seš. Pojď, pudeme na dýzu.
KOCOUR: Cože?
LISTER: Jó, Holly potřebuje na spravení Hollyhopu sedmnáct hodin, tak bysme si mohli zatim… (Bouchne se do tváře, čímž zabije blechu , která zjevně odhopsla od PSA) …trochu trsnout.

KOCOUR: Jó, jó, jó. Jdeme na to. Jó, úúú!

PES neříká nic, ale poté, co hoši odejdou, začne se zuřivě drbat.

Disco

LISTER a LISTEROVÁ tancují a zároveň popíjejí pivo. KOCOUR a PES stojí opodál. RIMMER a RIMMEROVÁ sedí u stolu nedaleko a tváří se, pro ně typicky, jako studené čumáky.

RIMMER: No, zdá se, že si rozumějí.
RIMMEROVÁ: Ano, určitě.
RIMMER: Jo, jo.
RIMMEROVÁ: Dokonalá souhra.
RIMMER: Ano, přesně tak.
RIMMEROVÁ: Jo, jo.

RIMMER: Ano.

RIMMEROVÁ: No, my si ale taky moc hezky povídáme.
RIMMER: To ano, ano.
RIMMEROVÁ: Určitě.
RIMMER: Fakt zvláštní. Zpravidla mi hovor s opačným pohlavím vázne.
RIMMEROVÁ: To mně taky. Za chvíli nemám co říct.

Nastává dlouhá pauza. Oba si pokyvují hlavou.

RIMMER: Já taky.

A další dlouhá pauza.

RIMMER: Takže ty jsi ženská.
RIMMEROVÁ: Ano.
RIMMER: To je hezké.
RIMMEROVÁ: Moment - nepadlo ti něco do oka?

RIMMEROVÁ se zadívá do Arnoldových očí. Ten se začne tvářit vyděšeně.

RIMMER: (Přeruší oční kontakt) Chceš mě zhypnotizovat, že jo?
RIMMEROVÁ: Samozřejmě, že ne.
RIMMER: Tak přestaň zírat!
RIMMEROVÁ: Já nezírám.
RIMMER: Ale zíráš.
RIMMEROVÁ: Vzdávám se. Četla jsem o tom skvělý návod, když chceš klofnout kosáka.
RIMMER: Nevím, jestli bych se označil zrovna za kosáka.

RIMMEROVÁ: (Začne se přesouvat k RIMMEROVI) Ále jo. Kosáku, kosáku, kosáku.
RIMMER: Řekl bych, že jsi trochu přebrala. Takhle vyvádím vždycky, když mám v hlavě.
RIMMEROVÁ: Nepovídej. Ty mě chceš!
RIMMER: Ujišťuju tě, že ne.
RIMMEROVÁ: Tak proč mi dáváš ta znamení?
RIMMER: Nevím jaká.
RIMMEROVÁ: Třeba ty těsné kalhoty. (Sahá RIMMEROVI na nohu)
RIMMER: Nejsou těsné.
RIMMEROVÁ: Jasně, že jsou. Přímo si o to řikáš.
RIMMER: Nejsem kosák a už vůbec si o nic neříkám!
RIMMEROVÁ: No tak, přitul se trochu a já slibuju, že ti nesvlíknu slipy.
RIMMER: Nezlob se. Já prostě nejsem ten …typ.

RIMMEROVÁ: (Přestane dorážet a sedá si zpět na svou židli, potom ukáže na RIMMERA a hlasitě pronese) Frigidní!
RIMMER: Jsi hnusná! Jde ti se mnou jen o jedinou věc!
RIMMEROVÁ: Ne? Ty jich máš víc?

Opodál…

KOCOUR: Jsi nejlepší partner na konverzaci.
PES: (Zatímco mluví, okusuje velikánskou kost) Já vim, ale ještě jsem nic neřek`.

KOCOUR: A to se mi právě líbí.

LISTER: (Prochází kolem) Chystám se k baru. Nechceš něco?
KOCOUR: Jóó, jeden granát, prosím.
LISTER: Granát?
KOCOUR: Jó, chci si zahrát aport s vořechem.

LISTER jde směrem k baru. Po cestě si plácne s LISTEROVOU. Náhle spatří RIMMERA, který je napresovaný ve své židli. Na něm je přisáta RIMMEROVÁ a líže mu ucho.

RIMMER: Listy, jak se máš, ty stará vojno? Pojď k nám. Proboha tě prosím, pojď k nám!!!

RIMMEROVÁ: (Ustane ve svém konání) No, já hned přijdu. (Než odejde, sáhne RIMMEROVI na prso) Jestli chceš vychladit pivo, strč mu ho mezi nohy.
LISTER: Co to mělo znamenat?
RIMMER: Tohle je ta nejstrašnější ženská na světě.
LISTER: Dyť seš to ty.
RIMMER: Je vysloveně odpudivá. Vůbec se mnou nezachází jako s člověkem. Já jsem pro ni jen sexuální objekt na jedno jediné použití.
LISTER: Je to jenom ženská kopie tebe.
RIMMER: Nesmysl! Tahle je narušená. To jsem celý já: skončím s úchylem, zatímco ty máš tu, co má kozy jako vozy.
LISTER: Vidíš!? Uvažuje o chlapech stejně tak, jako ty o ženskejch. To je hnusný!
RIMMER: Obvinila mě z toho, že provokativně kroutím zadkem. Prostě jsem šel. Můžu za to, že vypadám sexy? Jaká je ta druhá?
LISTER: Naprosto skvělá. Je to fakt pusinka. Chtěla mě ohromit, takže vypila šest piv a zakrkala mi celý Yankee Doodle Dandee.
RIMMER: Tvoje mejdanový číslo, ne?
LISTER: Jo. Když to dělám já, tak to má styl. (Předvede začátek svého čísla) Třída!
RIMMER: Takže ty myslíš, že… (Začne významně naznačovat)
LISTER: Ale nech toho. Je s ní fakt sranda, ale jediný, co jí zajímá, je pořádně si vylejt mozek a baštit indický vypalováky. No, jsem možná divnej, ale tohle mě nijak nepřitahuje.

Opodál u stolu žen…

LISTEROVÁ: Tak jak to jde?
RIMMEROVÁ: No, řeknu ti to takhle: v noci budou pod postelí dvoje boty. (Udělá známé rimmerovské gesto naznačující sklácení druhé osoby) To bude rachot!
LISTEROVÁ: Nezdá se mi, že by měl moc zájem. Spíš bych řekla, že je vyděšenej.
RIMMEROVÁ: Jen nechce, abych si myslela, že je lodní šlapák.

LISTEROVÁ: Rimmerová, tenhle tě nechce.
RIMMEROVÁ: Bude chtít, až na něj vybalím to s tou žížalou.

Nedaleko u parketu…

PES: Tak co? Nechceš si skočit? Já ti teda povim, když já vlítnu na parket, tak jsem fakticky divoch! Tancuješ?
KOCOUR: Pch! Já jestli tancuju? Rostou jablka na jabloni?

PES: No tak fajn. Tak to rozbal, hochu.
KOCOUR: (Podá PSOVI sklenku mléka, ze které do té doby usrkával) Podrž to, Alíku.

KOCOUR vejde na parket a předvede strhující taneční show, při které v jednu chvilku visí i za osvětlení. Vše zakončí tím, že PSOVI vezme svou sklenici mléka.

PES: Tomu ty říkáš tanec? Ty bys mě ale rozesmál. Tohle je swing.

PES zaujme na parketu pózu a začne tancovat jako průměrný opilec těsně před ztrátou stability. Poté zavyje…

PES: Haf, haf, aúúú! Tak co tomu říkáš?

KOCOUR znechuceně zírá ve strnulé grimase.

Mezitím u stolku závodí LISTER a LISTEROVÁ v rychlosti exování piva.

LISTER: Ale ne. Zase nerozhodně.
LISTEROVÁ: Zase? To už je osmá plichta v řadě.

LISTER: Jo.

RIMMER: (Přijde) Listy, chci mluvit s Hollym.
LISTER: Jasně.

RIMMER: (Mluví k LISTEROVÝM hodinkam, ve kterých je HOLLY nahraný) Holly, za jak dlouho to budeš mít spravené? Kdy odsud vypadnem?

HOLLY a HILLY se objeví na hodinkách společně. HOLLY má na tváři zajímavou červenou stopu od rtěnky.

HOLLY: My tady děláme, co můžem. Viď, Hilly?
HILLY: Jo, jasně, Holly. Děláme tady, co můžem. Přesně tak, jak říkáš.
LISTER: Co to máš na tváři, Holle?
HOLLY: Na které?
LISTER: Na levý. Ta rtěnka.
HILLY: To není rtěnka, ale počítačová vyrážka.
RIMMER: Holly, koukej spravit Hollyhop, ať můžem už vypadnout.
LISTEROVÁ: Už chceš pryč? Zábava je v plnym proudu.
RIMMER: Zábava? Listere, já jdu spát. Úplně sám. Samotný, samotinký. Až se vrátí, tak jí řekni, že mě bolí hlava nebo něco.
LISTER: A kam šla?
RIMMER: Šla pro nějakou porno kazetu. Myslí si, že když uvidím dva muže spolu, tak mě to nažhaví.
LISTER: A kde budeš spát?
RIMMER: Neřeknu, je to moc riskantní.
LISTER: No tak, seš chlap nebo baba?
RIMMER: Jdu za čarodějem. Čarodějem ze země Oz. (RIMMER vezme roha)

LISTER: (K LISTEROVÉ) Takže připravit, ale až řeknu tři, jo? Tři!

LISTEROVÁ začne pít, ale LISTER jen vyleje své pivo přes rameno.

LISTER: Jéé. Vítěz!

LISTEROVÁ mu za trest vyplivne pivo do obličeje.

Ubikace na druhém Červeném trpaslíkovi, druhý den ráno

LISTER leží na dolní pryčně, probouzí se z palcem v ústech.

LISTER: Áh, zkalil jsem se nebo zčadil?

Najednou si povšimne něčeho pod dekou, na které leží. Odkryje ji a vidí nohy LISTEROVÉ.

LISTER: Ale ne!

Mezitím, na druhém konci postele…

LISTEROVÁ: (Probouzejíc se) Áh, zkalila jsem se nebo jsem se zčadila?

LISTER: Čau.
LISTEROVÁ: Čaaau.
LISTER: Hele, my jsme…ehm…
LISTEROVÁ: Nevzpomínám si.
LISTER: Já si vzpomínám, že jsem se s tebou vsadil, že vyšplhám na zeď tý diskotéky pusou. A dál… ježiš, žongloval jsem s tou zlatou rybkou.
LISTEROVÁ: S páskou přes oči.
LISTER: A pak…, že jsme to… ,viď?

Vstupují oba hologramy. Tváří se dosti znechuceně.

RIMMER: Vy špinavci jedni, jak jste se mohli dopustit pohlavního styku?
RIMMEROVÁ: V mé posteli, na mém prostěradle, využívajíce mých pružin. Jak vás mohlo vůbec napadnout se …milovat?
RIMMER: Nakonec zvyk je železná košile.
LISTEROVÁ: Nech toho, byla jsem zkouřená, totálně mimo!
LISTER: Co mi tim chceš naznačit?
LISTEROVÁ: No, že bych s tebou nešla, kdybych byla při smyslech.
LISTER: No tak to teda dík.
RIMMEROVÁ: Doufám, že budeš v tom.

LISTEROVÁ: Nechci tě urazit, ale tebe neni těžký dostat mezi cejchy, když už jsme u toho.
LISTER: No to sedí od dámy s kalhotkama jako jo-jo.
RIMMEROVÁ: (K LISTEROVI) Já doufám, že jsi v jináči, ty šlapáku jeden.
LISTER: Cože?

RIMMER: On? Jak by mohl otěhotnět on?
RIMMEROVÁ: Jestli si nedali pozor, tak může mít zaděláno.
RIMMER: Úúúúú, Listy! Sakra, sakra, sakra, sakra. Jestli tomu všemu dobře rozumím, tak je zřejmé, že v jejich vesmíru to jsou muži, kteří rodí děti, a neboť my jsme v jejich vesmíru, tak je víc než pravděpodobné, že jsi, Listere, nabouranej.
LISTER: Ale no tak. Tohle vám nespolknu! To je bouda!
RIMMER: Nerozčiluj se - v tomhle stavu!
LISTER: Ale tohle, tohle neni možný! Na tohle já nejsem vybavenej.
RIMMEROVÁ: Ovšem že jsi. Náš vesmír má své anatomické zákony.
LISTER: To je kec. Holly, řekni, že to neni pravda.

HOLLY se objeví na monitoru, je celý posázený skvrnami od rtěnky.

HOLLY: Bohužel ano, mami.

LISTER: (K LISTEROVÉ) Jak jsi to mohla udělat?
LISTEROVÁ: Jako co?
LISTER: No, oplodnit mě a zneužít mě. Věděla jsi, že jsem nalitej a neberu prášky.
LISTEROVÁ: Ale já čekala, že o tyhle věci se postaráš sám. O tohle se staraj mužský. Tohle je jejich problém. To mužský čeká ta agónie při porodu.
RIMMER: (Nadšeně poskočí) Agónie! Čím dál tím líp!
LISTEROVÁ: No a co mám dělat? Tak promiň, no.
LISTER: Promiň!? A je to - promiň. Šuk-šuk, děkan a nazdar.
HILLY: (Objeví se na monitoru vedle HOLLYHO) No, nemá cenu brečet nad rozlitým mlíkem. Co se stalo, stalo se.
HOLLY: Jo, měli bychom se vrátit. Hollyhop je spravený.
LISTER: Né, teď přece nemůžeme odletět! Možná je tátou mýho dítěte.
HOLLY: Nezvednem-li kotvy hned, nemusí to vyjít.
LISTEROVÁ: Hele, to, že tady u nás můžeš otěhotnět, ještě neznamená, že seš v tom. Třebas měl kliku. (Plácne LISTERA přes záda)

Vesmír

Červený trpaslík se díky Hollyhopu přesune do svého vesmíru.

Vědecká laboratoř

Na stolku stojí obal od těhotenského testu.

LISTER: Já nechápu, jak se to mohlo stát. Dyť je to přece blbost!
RIMMER: Ale vůbec ne, mamko. Šimpanzí samci rodili. A to už někdy kolem dvacátého století, ovšem císařem (Legračně předvádí postup operace) Vž! Fff! Džž! Tak, jako tak, budeš v dobrých rukou. Robíci jednoho císařáka zvládnou.
Robík souhlasně přikyvuje.

LISTER: Robíci? Dyť ty neotevřou ani konzervu.
KOCOUR: Ty to vidíš moc černě. Pomysli na ty úžasné, nádherné, zázračné věci, co s dětmi zažiješ.
LISTER: Jako třeba?
KOCOUR: Třeba, že vyrostou a vypadnou z domu.
RIMMER: Jakou to má mít barvu?
LISTER: Modrou, když tam nic není, což je přesně můj případ.
RIMMER: A červená je těhotenství?
LISTER: Jo.
RIMMER: Tak mi zčervenej!
LISTER: Jakou to má barvu teď?
KOCOUR: É, pořád bílé.
HOLLY: Listy, něco mě napadlo. Vzpomínáš si, jak jsme tenkrát viděli ty ozvěny budoucnosti?
LISTER: No?
HOLLY: A ty jsi přišel z budoucnosti s dvojčaty.
RIMMER: Ano! A já se ptal, jak je možné mít děti, když na lodi není žena, a tys říkal, že taky nevíš, ale že se při tom dost nasmějem. A měl jsi pravdu, Listy!
LISTER: Dvojčata ani omylem! Dvojčata ne!!!
RIMMER: Ale jo! Kluci jako buci, kypící zdravím, samý sval, ty velké hlavy. (Pauza) Už to mění barvu!
LISTER: A jaká je?
RIMMER: Ano, už to mění barvu!
LISTER: A jaká je?!
RIMMER: Ano, zbarvilo se to!
LISTER: A jaká je?!?!?!
RIMMER: Modrá je negativní, že?
LISTER: Jo!
RIMMER: Á, dobrá zpráva, fakt skvělá, Listy!
LISTER: Á, díky bohu!
RIMMER: Ze mě bude strejda.

KONEC.

Hráli:

Rimmer Chris Barrie Kamil Halbich

Lister Craig Charles Martin Sobotka

Kocour Danny John-Jules Miroslav Vladyka

Holly Norman Lovett Miroslav Táborský

Rimmerová Suzanne Bertish Vanda Hybnerová

Listerová Angela Bruce Miriam Chytilová

Pes Matthew Devitt Stanislav Lehký

Hilly Hattie Hayridge Veronika Žilková

Námět: Rob Grant & Doug Naylor

Scénář: Rob Grant

Doug Naylor

Choreograf: Charles Augins

Hudba: Howard Goodall

Grafický design: Mark Allen

Andy Spence

Podílový manažer: Kelvin Jones

Střih: Len Greenhalgh

Technický koordinátor:Andrew Cowley

Kamera: Melvyn Cross

Triky: Jill Dornan

Rekvizity: Mike Fallon

Vizuální efekty: Peter Wragg

Digitální efekty: Chris Veale

Videoeditor: Ed Wooden

John Sillitto

Dave White

Dramaturgie: Helen Campbell

Kate Preston

Asistentka: Donna Distefano

Asistentka produkce: Anna Staniland

Výroba: Tessa Glover

Simon Burchell

Generální manažer: Helen Norman

Manažer: Mike Agnew

Kostýmy: Jacki Pinks

Masky: Bethan Jones

Produkční manažer: Ann Zahl

Lesley McKirdy

Zvuk: Tony Worthington

Dodat. zvuk. efekty: Jem Whippey

Geoff Moss

Osvětlení: John Pomphrey

Designér: Paul Montague

Obchodní produkce: Paul Jackson

Doug Naylor

Produkce & režie: Ed Bye

Překlad: Pavel Kuchař

Dialogy: Eva Štorková

Dramaturgie: Jarmila Hampacherová

Zvuk: Zdeněk Hrubý

Střihová spolupráce: Jiří Šesták

Hudební spolupráce: Josef Hoffman

Asistentka režie: Jana Eliášová

Výroba: Otakar Svoboda

Režie: Janoš Vaculík

Vyrobila tvůrčí skupina Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského

Vyrobila Grant & Naylor Productions pro BBC Manchester

Autoři přepisu: Jiří Charvát (Rimmer) + Tomáš Kučera (Kohy)

E-mail: charvat.jirka@gmail.com + kohy@cervenytrpaslik.cz