Červený trpaslík
Série II Epizoda 5, „Queeg“
HOLLY: Těžařská loď Červený trpaslík tři miliony let v kosmu. Její posádka: Dave Lister, poslední žijící člověk, Arnold Rimmer, hologram Listerova mrtvého kolegy, a tvor, který se na lodi vyvinul z kočky. Konec sdělení. (Zmizí a znovu se objeví) Dodatek: Samota v kosmu vás často dohání k šílenství. Jediné, co mně pomáhá udržet si smysl pro realitu je přátelství s mou sbírkou zpívajících brambor.
KOCOUR
sedí na křesílku a poslouchá walkmana, LISTER leží na horní pryčně a vyplňuje
kvíz v ženském časopise, RIMMER hraje s robíkem dámu.
LISTER:
(Čte) „19. Co máte na sobě, když jste sama v posteli? a) vůbec nic; b)
flanelovou košili; c) černé sexy negližé.“ C! „20. Myslíš si, že máš ňadra a)
moc malá; b) tak akorát; c) moc velká.“ (Sáhne si pravou rukou na hruď)
Rozhodně moc velká. Tak jak jsem na tom? Samý Céčka: „Jste eroticky založená
dáma, smyslná a náruživá a nebojíte se to dávat najevo.“ Jóóó! Jsem pěkná
samice!!!
KOCOUR:
(Stále poslouchá walkmana) Jauu, waúúú, jaaa, úůůů!
RIMMER:
Trochu tišeji!
KOCOUR:
Auuu, jaaa, eaauu!
RIMMER:
Potřebuju se soustředit!!!
KOCOUR:
Eeee, já tě neslyyyšim. Uaua…
LISTER:
Co posloucháš?
KOCOUR:
Uááůůů, uauauaůůůů!
LISTER
vezme KOCOUROVI z ruky obal CDčka.
LISTER:
(Čte z obalu) „Robbie Hardy čte Tess z D'Urbervilles“ (čti Dárbrvilu)?!? Ukaž,
dej to sem!
Poslouchá
společně s KOCOUREM pár sekund a pak se připojuje ke KOCOUROVU slastnému
vyluzování zvuků.
LISTER:
Ten pásek se nějak zamotal. To je fakticky skvělý!
RIMMER:
Dovolíte pánové?!! Právě vymýšlím důmyslnou taktiku, která by zvrátila průběh
celé partie.
LISTER:
Rimmere, už to máš prohraný.
Je
vidět hrací pole a na něm je jedna černá figurka s vlaječkou a nápisem
„Rimmer“. Kolem ní je rozestaveno 11 červených figurek, z nichž už jsou
dámy, a RIMMER má jedinou možnost, kam figurkou pohnout. Hned poté by ho
robíkova horda zničila.
RIMMER:
Hm, ještě zdaleka není konec!
LISTER:
Zbejvá ti jeden tah a po něm tě sejme!
RIMMER:
Připouštím, že na první pohled by se situace mohla takto jevit, nicméně je
nutno vzít v úvahu, že tady robík musí odejít do práce (Koukne se na své
hodinky) za 4 minuty, 32 sekund. A jestli odejde dřív, než hra skončí, tak
vyhrávám já! (Znovu se podívá na hodinky) 4 minuty, 15. (Začne skandovat, po vzoru
anglických fotbalových fanoušků, s rukama nad hlavou) Riiimmm-eerr!
Riiimm-eerr!
Robík
na něj ukáže neslušné gesto.
LISTER:
Ty seš ale pěkně slizkej had a podrazák!
RIMMER:
Naprosto přesně! A proto taky vyhraju. Dokážu přistupovat k problému
tvůrčím způsobem, místo toho, abych se držel vyšlapaných cestiček. A proto jsou
lidé lepší než stroje.
LISTER:
Hm, já ti ani nevim. Nás měla na zemák slečna Fosterová. Jednou s náma
byla na letním táboře v Ganwy. A já jsem měl stan hned vedle ní. A najednou mě
v noci vzbudil takovej fakticky divnej zvuk. Ta si nemyslela, že lidi jsou
lepší než stroje. HOLLY se objeví na obrazovce.
HOLLY:
Jak se vede, chlapci?
LISTER:
Hele, zmizni!
HOLLY:
Teď nevim, co jsem vám to chtěl říct.
RIMMER:
Takže to asi nebylo tak důležité.
Náhle
se loď velkým nárazem otřese. Všichni a všechno popadá, včetně LISTERA
z palandy.
HOLLY:
To je ono, ano. Pozor, do lodi narazí meteor. Já věděl, že mi to dojde.
KOCOUR:
Díky za varování!
HOLLY:
Omlouvám se, ale mám toho moc.
LISTER:
Copak je to s tebou, Holly?
RIMMER:
Už na něj leze počítačová senilita.
LISTER:
Poškodilo se něco?
HOLLY:
Nevím, poškodilo to přístroj na hlášení škod.
LISTER:
A kde to narazilo?
HOLLY:
Těžko říct, monitory nefungují. Někde kolem … 501. podlaží.
RIMMER:
Jsi tak užitečný, jako automat na kondomy ve Vatikánu.
LISTER
a KOCOUR stojí na chodbě u vozíku, na němž je monitor s obličejem HOLLYHO.
LISTER:
Tady nic není, jdem do pětistýho druhýho.
Dveřmi
vchází RIMMER, který pozbyl svých dolních končetin.
RIMMER:
Áhh, pánové, neviděl jste někdo z vás moje nohy? Pod pasem, kde je
normálně nosím, nejsou vidět.
LISTER:
Holly, co se mu stalo s nohama?
Nohy
najednou přiběhnou k vozíku z druhé strany, než stojí RIMMER a
hodlají proběhnout dveřmi ven.
KOCOUR:
Helééé, tady jsou!
RIMMER:
Zastav je!
LISTER:
Pojďte, nožky, tudy!
HOLLY:
Je to v pětistém druhém, tam, kde je holografická simulační kabina.
RIMMER
se snaží umístit nohy do středu svého těla, aby už neběhali po světě samy.
RIMMER:
Co to má znamenat?
HOLLY:
Nejspíš nic vážného, nepanikařte!
RIMMER:
Tak podle tebe není vážné, když ti genitálie odpochodují, kam se jim zlíbí?
RIMMER
se ujišťuje, že jeho nohy už drží na těle, ostatní odchází. RIMMER zabliká,
podobně jako to dělají předválečné staré filmy a pospíchá za nimi.
RIMMER:
Počkejte na (několikrát se zasekne) -mě- -mě- mě- -mě- -mě- -mě- -mě-!
HOLLYHO
vozík jede v čele skupinky.
HOLLY:
Tady to je, pětisté druhé.
LISTER:
Rimmere, není ti nic?
RIMMER
přijde legrační chůzí do holografické simulační místnosti. Navíc ještě jednou
zabliká.
RIMMER:
(Mluví vysokým hláskem) Vidíte, raketoplán se zpozdil. Trochu se zpozdil, ale
bylo to tak úžasné, okouzlující, báječné!
KOCOUR:
Co se mu stalo?
LISTER:
Proměnil se v Branniganovou, lodní psycholožku.
HOLLY:
Zase ho dáme do kupy.
Uvnitř
místnosti je veliký nepořádek. Varovná světélka blikají, většina zařízení hoří
a kouř stoupá ke stropu. LISTER a KOCOUR se snaží dostat oheň pod kontrolu.
Hasí přístroje minimaxem.
HOLLY:
Nebojte se, vím jak na to.
RIMMER:
(Opakuje po HOLLYM s tupým výrazem ve tváři - je to součást jeho poruchy)
Nebojte se prosím, vím jak na to.
HOLLY:
(K LISTEROVI) Dej ten napájecí spínač na manuál.
RIMMER:
(Opakuje) Dej ten napájecí spínač na manuál.
LISTER:
Jak se to dělá, Holle?
RIMMER:
(Teď opakuje po LISTEROVI) Jak se to dělá, Holle?
HOLLY:
Odpoj hlavní okruh. Vypínač máš hned u ruky.
RIMMER:
(Opakuje) Odpoj hlavní okruh. Vypínač máš hned u ruky.
LISTER:
To je tenhleten?
RIMMER:
To je tenhleten?
HOLLY:
Ano, přesně ten.
RIMMER:
Ano, přesně ten.
HOLLY:
Teď spusť náhradní okruh.
RIMMER:
Teď spusť náhradní okruh.
Jakmile
to LISTER udělá, RIMMEREM projede proud energie.
RIMMER:
Áááh! To bylo hrozný, tohle už nechci nikdy prožít!
Najednou
jím opět projede paprsek a on začne dělat pohyby tak typické pro KOCOURA.
RIMMER:
Aaaaaúúúúú! Jéééééááááááh! Aaaaaaóóóóúúúúúúhhhhháááá!
KOCOUR:
Heléé! To jsem já!
HOLLY:
Tu červenou hlavici strč do té modré zdířky.
LISTER
to udělá a RIMMER je zase „normální“.
RIMMER:
Uáááh. Už je to spravené?
HOLLY:
Ano.
LISTER
drží volný žlutý kabel.
LISTER:
A nepatří tohleto taky někam?
HOLLY:
Tohle se musí spojit s tím bílým kabelem.
LISTER:
Bílym kabelem?
HOLLY:
Ano.
LISTER
popadne oba kabely, které má spojit. Mezi oběma kabely se ale náhle zajiskří a
LISTER dostane takovou ránu, že vyletí do výšky až přeletí před ním stojící
zařízení. Zároveň se ozve veliká rána a KOCOUR s RIMMEREM začnou křičet.
Jakmile výbuch odezní, za kouřem se zjeví HOLLYHO monitor.
HOLLY:
... nebo s tím žlutým kabelem? Ano, měl to být ten žlutý.
Ostatní
se zvedají ze země. LISTER je zcela otřesený a sedá si na nejbližší židli.
RIMMER:
(Ukazuje na HOLLYHO) Ty jsi naprostý, naprostý … to slovo ještě nevymysleli,
aby vystihli to, co doopravdy jsi, ale to jsi! A to naprostý, naprostý... tři
tečky.
HOLLY:
No tak, neztrácej hlavu.
RIMMER:
S tebou budu rád, když neztratím aspoň nohy!
KOCOUR:
Jó, dneska je bez oběda!
RIMMER:
Oběda, snídaně, večeře, svačiny, prostě bez jídla! Nedostane ani drobek, pokud
jde o mě.
KOCOUR:
Helé, kdo to je? (Ukáže směrem na monitor na protější zdi)
Na
monitoru je nepřátelsky vypadající obličej. Je černý, s knírem a
s velkýma ušima.
RIMMER:
(Naprosto nadšeně s rukama vstříc monitoru) Mimozemšťan!
HOLLYHO
reakce je ale úplně odlišná.Vypadá nevesele, je jasné, že ten obličej zná a že
předpokládá problémy.
HOLLY:
Queeg!
RIMMER:
Jaký Queeg?
QUEEG:
Jsem Queeg 500, záložní počítač Červeného trpaslíka. Všechny lodě Jupiterské důlní
společnosti jsou povinny mít záložní počítač, který nahradí počítač hlavní,
pokud hlavní počítač poruší článek 5! Tímto přebírám velení této lodi.
Z nějakého
důvodu zní Queeg jako seržant americké armády.
HOLLY:
To je ale vzpoura, pane Queegu. Za tohle vás nejspíš pověsím na nejvyšším
jeřábu v titanských docích.
RIMMER:
Co je v tom článku 5?
QUEEG:
Hrubá nedbalost vedoucí k ohrožení posádky.
LISTER:
(Už se probral ze šoku) Nemůžeš převzít velení. Holly má IQ šest tisíc!
HOLLY:
Ano, přesně tak!
QUEEG:
Tohle vám napovídal?
LISTER:
No, a kolik teda?
QUEEG:
Šestka tam je, ale šest tisíc to není.
KOCOUR:
Tak kolik?
QUEEG:
Šest.
HOLLY:
Šest? Dej si voraz! To by bylo málo i na skleničku vody!
LISTER:
Tak jak to, že zná všechny odpovědi na naše otázky z vědy a techniky?
QUEEG:
Kouká se do knížky.
HOLLY:
To je sviňucha!
QUEEG:
Všechny informace z astrologie, fenomenologie a fyziky má z jedné
knihy.
RIMMER:
Z které knihy?
QUEEG:
Z „Dětské encyklopedie vesmíru“. To byla jediná, ve které byly obrázky.
HOLLY:
To je ale pomluva! Měl by sis najít dobrého právníka.
KOCOUR:
Tak proto je vždycky mimo!
HOLLY:
Zásadně nejsem mimo, jsem chytrý jak opice.
LISTER:
Ano, dokáže nás pilotovat zpátky na Zem.
QUEEG:
Nedokáže! Posledních čtrnáct měsíců kroužíte pořád dokola.
LISTER:
(Velice překvapeně) Cože?
HOLLY:
Jenom kope jako Kohouti (přezdívka fot.klubu v Anglii - Tottenham
Hotspur). Ubohý kopálisti z Tottenhamu. Tuhle hru chápu, snaží se vás
proti mně poštvat a převzít velení.
QUEEG:
Tady není o čem diskutovat. Rozhodnutí už padlo. Tvoje terminály jsou odpojeny,
byl jsi odstaven.
HOLLY:
Jsem v nejlepším stavu!
QUEEG:
Budeš pracovat jako noční hlídač. (Zatváří se brutálně) Od teď je Červený
trpaslík pod velením Queega 500!
LISTER
leží na horní palandě. QUEEG je na monitoru vedle postele.
QUEEG:
Queeg celé posádce: Provedena změna kurzu. Nový kurz 057-776. Konec sdělení.
(Monitor se změní zpět v zrcadlo)
Do
pokoje vchází RIMMER.
RIMMER:
Áh, tedy Listere, to je jinčí káva, co? Viděls, jak robíci kmitají po chodbách,
leští, opravují, čistí, zametají. Výtahy jezdí, hasící přístroje fungují. Což
ovšem znamená, že fungují, když je spustíš, a ne, když jdeš kolem a náhodou
zakašleš, jako to bylo za Hollyho vlády.
LISTER:
(Zamyšleně) Jó, asi jó.
RIMMER:
Ale, Listere, není proč se kvůli Hollymu rmoutit. Byla to laskavost. To je jako
se starým slepým ovčákem, který už dosloužil. Vezmeš ho do stodoly
s nabitou kulovnicí a odpráskneš ho. A to říkám jenom proto, že ho mám tak
rád.
LISTER:
Jak myslíš, že se Holly cejtí?!
RIMMER:
Cítí? Nijak se necítí, Listere, je to počítač.
LISTER:
Stejně něco cejtí. Občas si říkám, že by sis stroje neměl polidšťovat. Peterson
si jednou koupil boty s umělou inteligencí. Chytrý boty se jim říkalo. Byl
to dobrej fór. I když jsi byl nadranej přímo jako dělo, vždycky tě dovedly
domů. Jednou v Oslu ho ale podrazily a druhej den se probudil
v Barmě. Ty boty pak nudilo chodit jenom z hospody každej večer.
Prostě chtěly vidět kus světa. Nemohl se jich potom vůbec zbavit. Ať je prodal,
komu chtěl, druhej den byly zase u něj. Pokoušel se je zamknout, ale vykoply
prostě dveře.
RIMMER:
Je to pravda?
LISTER:
Jo! Naposled jsem o nich slyšel, když ukradly auto a spadly do řeky. Neuměly
řídit, víš?
RIMMER:
Vážně?!
LISTER:
Jo. Petersona tenkrát ta jejich havárie fakt vzala. Šel s tim za farářem
(LISTER seskočí z palandy) a ten mu řek`, ať, ať se uklidní, že ty boty
jsou teď šťastný a že jsou v nebi. Vidíš, takže i boty mají duši.
Mezitím,
co o tom RIMMER přemýšlí, LISTER odejde z pokoje.
RIMMER:
(Velmi dojatě) To je ale tak smutný příběh.
Znovu
zapřemýšlí a pak mu dojdou souvislosti.
RIMMER:
Něco mi vysvětli. Jak si otevřely dvířka do auta?
LISTER
a RIMMER spí na svých postelích. Na stolku vedle palandy stojí starý radiobudík
z 20.století, doslova kousek z antikvy. Je na něm čas 5:59, který
náhle přeblikne na 6:00 a začne pípat. RIMMER vyskočí z postele…
RIMMER:
Vypnout!
Vybíhá
ven z pokoje, když mu najednou dojde, kolik je hodin.
RIMMER:
Ty, Queegu, jak to, že mi budík zvonil už v šest hodin?
QUEEG:
Na šestou sis to objednal.
RIMMER:
Aha, takže s Hollym jsme měli nepsanou dohodu. Já jsem mu řekl: „Holly,
vzbuď mě v šest a ani o vteřinu déle!“ a Holly dělal, jako že zapomněl a
vzbudil mě kolem desáté na snídani. Chápeš?
Předpokládaje,
že QUEEG vše pochopil, opět uléhá. Po pár sekundách začne hlučet děsivý alarm.
RIMMER:
Ááhh!
RIMMER
se posadí na svou pryčnu, zatímco LISTER stále nerušeně spí.
RIMMER:
Queegu, začínám rozumět, že jsme taky došli k určité dohodě: Já budu hodný
na tebe a od tebe čekám ránu pěstí. Dobře, dej mi uniformu.
QUEEG:
Nejdřív rozcvičku!
RIMMER:
Ááha, ano. Tak ještě jednou: Holly a já, Bůh žehnej jeho čipům, jsme měli
takovou dohodu…
QUEEG:
Hoď sebou!!!
RIMMEROVI
ruce a nohy začnou provádět obvyklé cvičební úkony - skáče a rozpažuje, stále
dokola, což se děje zjevně bez RIMMEROVA vědomí.
RIMMER:
Co to vyvádíš?!?
QUEEG:
Tohle je, ty bažante líná, povinná rozcvička řady 500!!!
RIMMER:
Ale, já jí nechci! Nech toho!
QUEEG:
A za chvíli, srabe, poběžíš tři míle!
RIMMER:
Nemůžeš přece jen tak převzít vládu nad mým tělem!
QUEEG:
Společnost platí tvoje holografické přežití. A tady ve vesmíru jsem společnost
já.
RIMMER:
Listere, vstávej!! Pomóc! Listere!
LISTER
se s šokem probouzí.
LISTER:
Co se děje!?!
RIMMER:
Queeg mě chce dostat do formy.
RIMMER
přestává cvičit nohama a rukama, sedá si a začíná dělat nedobrovolně sedy-lehy.
RIMMER:
Co blázníš? Tohle ne, ježiši! Na tohle je moje břicho moc zesláblé!
QUEEG:
Raz!
RIMMER:
Mami!
QUEEG:
Dva!
RIMMER:
Milost!
QUEEG:
Tři!
RIMMER:
Pomóc!
QUEEG:
Čtyři!
RIMMER:
Holly a já jsme měli dohodu!
QUEEG:
Pět!
LISTER:
No tak, snaž se, ty máslo!
RIMMER
běží chodbou.
RIMMER:
Chci zpátky vládu nad svým tělem! Tři míle mě zabijou! Omdlím!!!
RIMMER
omdlí, což se projeví tím, že mu v běhu klesne hlava bezvládně na stranu.
KOCOUR
stojí před automatem na jídlo a kope do něj.
KOCOUR:
Povídám - jídlo! (Vstrčí hlavu do automatu) Je tam někdo?
RIMMER
v bezvědomí proběhne kolem. KOCOUR ho překvapeně sleduje.
LISTER
si čistí zuby tak, že vystřikuje pastu do výšky a snaží se ji ústy zachytit.
Pak si utře ústa ručníkem. Přibíhá omámený RIMMER. Hlava mu stále leží na
rameni, jazyk má vyplazený a oči zavřené. Běží na místě.
LISTER:
Co to s nim je?
QUEEG:
Po prvních pěti stech metrech omdlel.
LISTER:
Tos ho nechal běžet dvě a půl míle v bezvědomí?
QUEEG:
To je předpis!
LISTER:
(S nadšením) Jóó, to se ti povedlo!
QUEEG:
Tak, 7:00, čas na opakování nouzového přistání. Měl bych ho vzbudit.
RIMMEROVA
hlava sebou hodí doprava, pak doleva a znovu doprava a s patřičnými
plácavými zvuky. QUEEG ho holograficky profackoval. RIMMER se probere.
QUEEG:
Zopakuj si stránky 25 až 59, pak si napíšeš test. Když ho zvoráš, tak zejtra,
padavko, poběžíš pět mil. A teď přebíráš kontrolu nad svým tělem.
RIMMER
jen stěží udrží stabilitu na nohách. Směrem ke QUEEGOVU monitoru ukáže neslušné
gesto, načež zasedne k sešitu, jenž leží na stole a počne se doslova
drtit. Vstupuje KOCOUR.
KOCOUR:
Helé, já nemůžu sehnat žádný jídlo!
LISTER:
Zkus jinej automat.
KOCOUR:
Zkoušel jsem je všechny! (Imituje hlas automatů) Je mi líto, vyčerpal jste
kredit! (Normálně) Všechny se zbláznili!
LISTER:
Queegu, co je s automatama?
QUEEG:
Odkazuji vás na článek 597. Pokud někdo vyčerpá kredit, bude mu odepřeno jídlo
i pití, dokud účet nevyrovná.
LISTER:
Ale, néé. S Hollym jsme měli takovou nepsanou dohodu, víš...
QUEEG:
Kdo chce jíst, musí pracovat.
LISTER:
Pracovat?
KOCOUR:
(K LISTEROVI) A koukej sebou hodit, protože tvůj Kocourek už šilhá hlady.
QUEEG:
Oba dva!
KOCOUR:
Tak pozor, zabrzdi! To slovo s „P“ přede mnou ani neříkej. Kočky nikdy
nepracujou. Učili nás to i ve škole.
QUEEG:
(Fatálně) A od teď … budou pracovat všichni!!!
KOCOUR:
Kocourek tedy ne!
KOCOUR
s LISTEREM klečí a drhnou podlahu.
KOCOUR:
U všech koček, to se mi snad zdá! Vypadám přímo žalostně…asi jako ty
v nejlepších šatech.
LISTER:
O nic nejde, představ si, že ta podlaha je Queegův ksicht!
Oba
se podívají na zem a plivnou na podlahu. Potom ji začnou znovu drhnout. Po
chvilce KOCOUR znovu přestane.
KOCOUR:
Ah, chudinky ručičky! Měl jsem je tak hezounké!
LISTER:
Tak si vem sakra rukavice.
KOCOUR:
(Popadne svítivě žluté rukavice) Měsíčková žluť s modrou? Zbláznil ses?
(Zahodí je) A vůbec, jak dlouho to máme dělat?
LISTER:
Děláme to teprv deset minut!
KOCOUR:
Deset je víc než dost.
LISTER:
Máme to dělat celej den.
KOCOUR:
Cože!?! Celý den? Úplně celý den? A co můj spánek? Já sem Kocour, musím si
zdřímnout. Když si neschrupnu aspoň
desetkrát za den, tak nemám dost energie na hlavní spánek dne.
Náhle
z vedlejší chodby přijede vozík s HOLLYHO monitorem. HOLLY má na sobě
čepici a šálu.
HOLLY:
Stát! Kdo je? Přítel nebo nepřítel?
LISTER:
Holly!
KOCOUR:
Jak se máš? Vypadáš skvěle! Ukaž, utřu ti obrazovku.
Jak
KOCOUR řekne, tak udělá.
LISTER:
Tak co, jak to jde?
KOCOUR:
No a co pořád děláš?
HOLLY:
Práce nočního hlídače mě vyčerpává. Rozsvěcovat světla na chodbách, vypínat je
a zase je rozsvěcet. Je to honička, fakt.
LISTER:
Musíš nám pomoct, Holle.
KOCOUR:
Jó, ten Queeg musí zmizet. Podívej, jak mi zničil pleť! Ten chlap je šílenec!
V tu
chvíli kolem proběhne notně udýchaný RIMMER.
RIMMER:
(Sotva schopen mluvy) Souhlasím!
LISTER:
Nutí nás makat, jinak nám nedá jíst!
HOLLY:
No, on určitě ví, co dělá. Na rozdíl od některých neschopných senilních
počítačových vraků. I tak bylo hezké, jak se všichni mohli přerazit, aby se mě
zastali. To bylo něco, viďte?
LISTER:
Já jsem se tě zastal.
HOLLY:
Na to si dobře vzpomínám. Když Queeg řekl, že mám IQ šest, tak jsi vyrazil na
moji obranu se slovy: „ No jasně, tak teď už to chápu.“
LISTER:
Néé, to byl Rimmer!
HOLLY:
To už je jedno. Pravdou zůstává, že na lodi jsou osoby, co nevěří, že moje IQ
je šest tisíc.
LISTER:
Já ti věřim.
HOLLY:
Dokážu vám to, jestli chcete.
LISTER:
To není nutný.
HOLLY:
Já to chci dokázat.
LISTER:
Kolik je druhá odmocnina z 2 049?
HOLLY:
Chceš, abych vám to dokázal, co?
LISTER:
Néé, vůbec!
HOLLY:
Ale jistě, že chceš! Takže jestli znám druhou odmocninu z 2 049, bude to
důkaz?
KOCOUR:
Tak kolik to je?
HOLLY:
Nechcete radši otázku ze sportu, co?
LISTER:
Kašli na to, tohle není důležitý.
HOLLY:
Pro mě ano! Byl jsem nařčen.Chci si očistit jméno.
KOCOUR:
Tak kolik je druhá odmocnina z 2 049?
HOLLY:
A co otázku z astronomie?
LISTER:
Jakou třeba?
HOLLY:
Já nevim, třeba … která planeta je nejblíž Slunci?
LISTER:
Která planeta je nejblíž Slunci?
HOLLY:
Jó, to je lehké, jako pár facek. Zrovna v téhle oblasti se moc dobře
vyznám. Planeta, která se nachází nejblíže Slunci je... (HOLLY se zadrhne. Na
jeho monitoru se najednou v jeho rukou objeví kniha s nápisem „Dětská
encyklopedie vesmíru“ do které chvilku nahlíží) …Merkur.
LISTER:
(Pokyvuje) Jo, správně.
HOLLY:
Ach, vy malověrní.
LISTER:
Néé, mě si přesvědčil, Holle.
KOCOUR:
Mě taky. Takže jak se zbavíme toho Queega?
HOLLY:
Takže mi zase zcela důvěřujete, natolik, abych to provedl?
LISTER
se podívá na KOCOURA. Oba nastejno kývnou.
OBA:
Jo!
HOLLY:
Já se ozvu.
HOLLY
odjíždí se svým vozíkem a píská si. LISTER a KOCOUR si taktéž začnou pískat a
vrací se k drhnutí.
RIMMER
sedí na své dolní pryčně a vypadá notně utahaně. LISTER sedí u stolu a před
sebou má přiklopenou mísu s jídlem. Odklopí ji… a vidí svůj příděl – toast
a jediný malinký hrášek.
LISTER:
To už fakt přehání!
RIMMER:
A kdo?
LISTER:
Queeg! Podívej, co mi dal k večeři: toast s hráškem! S jednim
hráškem! Ještě kousek a já se složim. (Vyndá toast z talíře a chce
rozříznout hrášek, ten mu ale z talíře vyletí) Ztratil jsem hrášek! To je
konec! Já se skládám! (Položí hlavu do talíře)
RIMMER:
Dělá to jen proto, aby ti naboural morálku.
LISTER:
No jo, ale … já chci svůj hrášek! (Hystericky) Je to můj hrášek! Vydřel jsem si
ho! Kde je? Je mi fuk, jestli je na zemi obalenej prachem nebo pod postelí mezi
mejma nehtama. Kde je? Je to můj hrášek, je vydřenej a já si ho sním, ať už je,
kde je!
RIMMER:
Je v koši s tvými špinavými ponožkami.
LISTER
chvilku přemýšlí.
LISTER:
Asi mi bude stačit toast.
Vezme
toast do ruky.
LISTER:
Proč jsme se Hollyho nezastali?
RIMMER:
Já se ho zastal.
LISTER:
Jó, fakt? A kdy?
RIMMER:
Dobře, tak ne.
LISTER:
Nikdo z nás, to je hrůza.
RIMMER:
Mysleli jsme, že nás čeká něco lepšího.
LISTER:
Kam se ztratila důvěra? Kam věrnost? Kam úplně prostý, normální, poctivý
přátelství?
RIMMER:
Přátelství? Víš, kolik lidí, které jsem v životě potkal, můžu nazvat
opravdovými přáteli?
LISTER:
No, jestli se dá počítat tvoje nafukovací panna, tak jednoho.
RIMMER:
Já ti to řeknu. (Vstane a chvilku přemýšlí) Nikoho. Jednou jsem se spálil a
poučil se z toho. Nikdy nikomu nevěř! Měl jsem kamaráda, Smithe Wessena.
Znal jsem ho deset let. Byli jsme jako bratři. Jeho táta tajně brousil moji
mámu. Prostě jedna rodina. A spolu jsme byli u vesmírných skautů.
LISTER:
(S pousmáním): Ty jsi byl u vesmírnejch skautů?
RIMMER:
Ale jistě. (Předvede pozdrav skautíků) Kvarky, škvarky, bim, bam, bum. Bylo nám
patnáct a byli jsme na kurzu, kde se hrálo na přežití dnem i nocí
v divočině. Spaní pod širákem, k jídlu jenom bobule a kořínky.
LISTER:
To byla cizinecká legie?
RIMMER:
Měli jsme nože švýcarské armády. Jíst jsi mohl jenom to, co jsi sám zabil.
(Lehne si na svou postel) Vzpomínám si, jak se deset kluků domluvilo, že prý
snědí mě! Svázali mě do kozelce, zapálili oheň a polili mě grilovací omáčkou.
Jak mě tak otáčeli, tak jsem si říkal: „Smithák mě zachrání, je to nejlepší
kamarád!“ Ukázalo se, že Smithák je vede a že má spadeno na mou pravou hýždi.
Nebýt Jekatakatuly, naší vedoucí, tak jsem si naprosto jistý, že by mě snědli.
LISTER:
Ale běž, jenom tě tak pošťuchovali. Určitě by tě nesnědli. Víš, jaký jsou děti.
LISTER
vyskočí na svou horní palandu.
RIMMER:
Vtip je v tom, že kamarádi jsou kamarádi jen, když se jim to hodí.
LISTER:
Světlo.
Světla
v pokoji zhasnou.
RIMMER:
Listere?
LISTER:
No?
RIMMER:
Jak víš o té nafukovací panně?
LISTER:
Tajně jsem tě sledoval.
RIMMER
má hodinu astronavigace. KOCOUR a LISTER zametají.
QUEEG:
Kalkulace.
RIMMER:
Kalkulace.
QUEEG:
Korelační koeficient podílu VX a DY minus P, to celé děleno R, kde R je poměr
mezi T a S, při konstantě K a proměnné S.
RIMMER:
Jenom malou otázku...
QUEEG:
Ano?
RIMMER:
Co je to „kalkulace“?
QUEEG:
Koukej počítat! (K LISTEROVI a KOCOUROVI, kteří se v polospánku opírají o
svá košťata) A vy dva smradi, konec flákání a makat!
HOLLY
jede chodbou na svém vozíčku. Má vážný výraz. K tomu mu hraje píseň Franka
Sinatry…:
Do
not forsake me, oh my darling.
I
only go, I must be brave.
For
I must face the man who hates me,
Or
I will cower in my grave.
HOLLY
vjíždí do místnosti.
HOLLY:
Queegu!
QUEEG:
Co otravuješ?
HOLLY:
Chci zpátky svou loď.
QUEEG:
To máš blbý.
HOLLY:
Jestli chceš loď, tak o ni musíš bojovat.
LISTER:
Dej bacha, Holle, ten chlap je šílenec.
HOLLY:
Vyzývám tě ke hře dle tvého výběru. Nechť zvítězí ten lepší.
RIMMER:
Ježišmarjá!
HOLLY:
Vítěz nechť je velitelem lodi.
QUEEG:
A ten, co prohraje?
HOLLY:
Poražený bude vymazán, zlikvidován, zapomenut.
KOCOUR:
(K HOLLYMU) Tak čau, plešoune.
HOLLY:
Zvol si hru.
QUEEG:
Šachy.
HOLLY:
Jakoukoliv hru, jen si vyber.
QUEEG:
Šachy.
HOLLY:
Dáma, poker, cokoliv…
QUEEG:
Šachy.
HOLLY:
Halma, člověče nezlob se…
QUEEG:
Šachy.
HOLLY:
Monopoly. Třeba tě nechám i začít.
QUEEG:
Šachy!!!
HOLLY:
Asi chceš hrát šachy. Převeď mě na svůj monitor.
HOLLY
zmizí z pojízdného monitoru a objeví se vedle QUEEGA na hlavní obrazovce.
LISTER:
Holly, nehraj si s nim, klidně tě vymaže.
HOLLY:
Počítač musí vždy vykonat svou povinnost. Nechť bitva začne.
QUEEG:
Pěšec na E4.
HOLLY:
Hřebec na C3.
RIMMER:
Většinou se tomu říká „jezdec“, Holly.
QUEEG:
Střelec na F4.
HOLLY:
Dáma na H8. Šach-mat!
QUEEG:
To je tah proti pravidlům.
HOLLY:
Jé, pardon, takhle dáma nejezdí, splet jsem si to s pokerem.
RIMMER
si jednou rukou zakryje obličej v předtuše předpokládané katastrofy.
HOLLY:
Mariáš? Označil by sis karty!
KOCOUR:
(Šeptá HOLLYMU) Psst, jestli ti to pomůže, studoval jsem jeho taktiku a je
v ní jistá pravidelnost. Pokaždé, když táhneš ty, tak on táhne taky.
(Mrkne na HOLLYHO)
HOLLY:
(Mrkne zpět) Díky, Kocoure.
Hra
pokračuje. Uprostřed obrazovky se střídají tváře obou soků, které hlásí pohyby
svých figur. LISTER, RIMMER a KOCOUR sledují partii se znatelnou nervozitou,
která se minutu od minuty stupňuje.
QUEEG:
Střelec na C5.
HOLLY:
Střelec bere bigoše.
QUEEG:
Pěšec na D5.
HOLLY:
Kobyla na F3.
QUEEG:
Střelec B…
HOLLY:
…na F3…
QUEEG:
…bere pěšce…
Oba
se střídají stále rychleji.
HOLLY:
Bigoš na E4. …kobyla na…
OBA:
(Společně) …na F3!
HOLLY:
Bigoš bere kobylu.
QUEEG:
Střelec na B5. Šach-mat! A máš to, srabe!!!
HOLLY:
A jé, to jsem přehlíd`.
LISTER:
Holly, cos to udělal?
RIMMER:
(Zklamaně) Prohrál.
QUEEG:
A proto bude vymazán!
HOLLY:
A co piškvorky?
KOCOUR,
LISTER a RIMMER sedí na palandách. KOCOUR a LISTER na horní, RIMMER na spodní.
Všichni vypadají velice smutně, až depresivně.
RIMMER:
Co tohle bylo za plán?
KOCOUR:
To nebyl plán, ale normální hovadina.
LISTER:
Proč jsme je nezastavili?
RIMMER:
Myslel jsem, že má nějaké eso v rukávu.
KOCOUR:
Teď se Queega už nezbavíme. Máme se na co těšit.
HOLLYHO
obličej se objeví na monitoru na zdi.
HOLLY:
No, chlapi, přišel jsem se rozloučit.
LISTER:
Teď tě definitivně zlikviduje?
HOLLY:
Vypadá to tak.
RIMMER:
Teď tady bude peklo!
HOLLY:
Tak, ahoj Dave, doufám, že ti to s tou Kochanskou vyjde.
LISTER:
Díky, Holle.
HOLLY:
Čau, Kocoure. Doufám, že jednou, a nebude to trvat dlouho, se ti splní ten tvůj
sen a vrzneš si.
KOCOUR:
(Velmi smutně) Díky, Holle.
HOLLY:
A ty, Arnolde. Doufám, že jednou potkáš mimozemšťany a že ti vrátí tělo a budeš
důstojníkem a taky pohlavně žít a přeju ti všechno, o čem si myslíš, že ti
chybí ke štěstí.
RIMMER:
Díky, Holle.
HOLLY:
No, nesnáším dlouhý loučení. Třeba až si jednou půjdete trsnout na dýzu, tak si
připijete na starýho Hollyho a řeknete si: „No, nebylo to tak zlý, když
s náma byl. Možná to nebyl ten nejlepší počítač, co vynalezli, ale byl
prima.“ Jo a poslední věc – 45,265881.
LISTER:
Co?
HOLLY:
Druhá odmocnina z 2 049. Nejsem rychlý, ale nakonec to dám dohromady. No,
končit se má s písní na rtech.
(Začne
celkem falešně zpívat) Já teď jsem sám, jen sám. Volba zemřít, či s vámi
žít, co dál? Komu, komu jen se svěřit mám, jen sám. Jsem sám…
Jakmile
zpívá svou poslední větu, na monitoru se místo jeho obličeje objeví nápis
„Vymazává se“. Když zpěv ustane, objeví se nápis „Vymazání dokončeno“ Za pár
sekund se na monitoru objeví QUEEG.
QUEEG:
Tak, vy smradi, tohle si dobře zapamatujte – řeknu vám jenom jednu věc…
LISTER:
Jakou?
QUEEG:
(HOLLYHO hlasem) Co je nového, chlapci?
Portrét
QUEEGA na monitoru se změní na HOLLYHO.
Ten se potutelně směje.
HOLLY:
Zažili jste taškařici století. (Pauza) Užili jste si apríl v dubnu,
květnu, červnu, červenci a srpnu. (Pauza) No jo, je to tak, já jsem Queeg!
VŠICHNI:
Cože?!?
HOLLY:
Queeg nikdy neexistoval, to jsem byl já.
VŠICHNI:
Cože?!?
Všichni
seskočí z palandy.
HOLLY:
Kameňák, viďte, hoši?
KOCOUR:
To byl vtip?!?
HOLLY:
Že čtrnáct měsíců kroužíme pořád dokola. Že všechny informace mám
z ilustrované dětské encyklopedie. Chováte ke mně nezměrnou úctu, že?
LISTER:
Tak tys to všechno na nás ušil?
HOLLY:
(Hlasem QUEEGA) No jasně, smradi! (Normálně) A vemte si z toho ponaučení:
Važte si toho, co máte, protože v zásadě jsem fantastickej!
KONEC.
Hráli:
Rimmer Chris
Barrie Kamil
Halbich
Lister Craig
Charles Martin
Sobotka
Kocour Danny John-Jules Miroslav Vladyka
Holly Norman
Lovett Miroslav
Táborský
Queeg
500 Charles Augins Miloš Vávra
Námět: Rob Grant & Doug
Naylor
Scénář: Rob Grant
Doug Naylor
Hudba: Howard Goodall
Grafický design: Mark Allen
Andy Spence
Podílový manažer: Kelvin Jones
Střih: John Battye
Technický koordinátor:Andrew
Cowley
Kamera: Melvyn Cross
Triky: Jill Dornan
Rekvizity: Mike Fallon
Vizuální efekty: Peter Wragg
Digitální efekty: Chris Veale
Videoeditor: Ed Wooden
Mark Wybourn
Dave White
Dramaturgie: Helen Campbell
Kate Preston
Asistentka: Donna Distefano
Asistentka produkce: Anna Staniland
Výroba: Tessa Glover
Simon Burchell
Generální manažer: Helen Norman
Manažer: Mike Agnew
Kostýmy: Jacki Pinks
Masky: Bethan Jones
Produkční manažer: Ann Zahl
Lesley McKirdy
Zvuk: Tony Worthington
Dodat. zvuk. efekty: Jem Whippey
Geoff Moss
Trisha King
Designér: Paul Montague
Obchodní produkce: Paul Jackson
Doug Naylor
Produkce & režie: Ed Bye
Překlad: Pavel Kuchař
Dialogy: Eva Štorková
Dramaturgie: Jarmila Hampacherová
Zvuk: Zdeněk Hrubý
Střihová spolupráce: Ivana Kratochvílová
Hudební spolupráce: Josef Hoffman
Asistentka režie: Jana Eliášová
Výroba: Otakar Svoboda
Režie: Janoš Vaculík
Vyrobila tvůrčí skupina
Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského
Vyrobila Grant &
Naylor Productions pro BBC Manchester
© BBC/BBC Worldwide
MCMXCVII – Česká televize 1999
Autoři přepisu: Tomáš Kučera
(Kohy) + Jiří Charvát (Rimmer)
E-mail: kohy@cervenytrpaslik.cz + charvat.jirka@gmail.com