Červený
trpaslík
Série
II Epizoda 1, „Kryton“
HOLLY:
Těžařská loď Červený trpaslík tři miliony let v kosmu. Její posádka: Dave
Lister, poslední žijící člověk, Arnold Rimmer, hologram Listerova mrtvého kolegy,
a tvor, který se na lodi vyvinul z kočky. Konec sdělení. (Zmizí a znovu se
objeví) Dodatek: Jak dny ubíhají, smiřujeme se se smutnou skutečností, že jsme
sami v bezbožném, pustém, nepřátelském a nesmyslném vesmíru. Přesto se
musíte smát, viďte?
Na
pustém měsíci leží vrak lodi Nova 5, která tu havarovala.
Android
KRYTON kouká na televizi. Na obrazovce spolu mluví dva stříbrní androidi, KELLY
a BROOK.
BROOK:
Co máš na srdci, Kelly?
KELLY:
Ten večer jsem nebyla se Simone. Strávila jsem noc s Garym.
BROOK:
Se svým bývalým manželem Garym, mým obchodním rivalem? O čem to mluvíš?
KELLY:
Mluvím o Brookovi mladším.
BROOK:
Co je s naším Brookem?
KELLY:
Není to tvoje androidě.
Telenovela
„Androidi“ končí a běží titulky. Všechny postavy byly ztvárněny různými
androidy s různými sériovými čísly.
LISTER
leští svou vesmírnou motorku. RIMMER kráčí sem a tam a sleduje instruktážní
videokazetu, s jejíž pomocí se učí Esperanto. Na monitoru je ŽENA, jež
zadává věty v Esperantu a následně je pro kontrolu překládá.
ŽENA:
Mi esporas ke kiam vi venos la vetero estos milda.
RIMMER:
Momentík, tohle vím, neříkej mi to, já si vzpomenu, já si vzpomenu!
LISTER:
Doufám, že až přijedete, bude příjemné počasí.
ŽENA:
Doufám, že až přijedete, bude příjemné počasí.
RIMMER:
Nenapovídej. Mohl jsem to říct sám.
ŽENA:
Bonvolu direkti min al kvinsela hotela?
RIMMER:
Áh... tohle si pamatuju od minule...
LISTER:
Mohl byste mi ukázat cestu k luxusnímu hotelu?
RIMMER:
Určitě nesprávné. Naprosto, dočista a úplně špatně.
ŽENA:
Mohl byste mi ukázat cestu k luxusnímu hotelu?
RIMMER:
Listere, nemohl bys mlčet?
LISTER:
Já ti jenom pomáhám!
RIMMER:
Já se tě o to neprosím.
ŽENA:
La mango estis bonega!
Dlej korajin gratulonjn' al la kuristo.
RIMMER:
(Luskne prsty) Rád bych si půjčil ten oranžový nafukovací míč a ten kyblíček
s lopatkou.
ŽENA:
Jídlo bylo báječné! Co nejsrdečněji blahopřeji kuchaři.
RIMMER:
Jak to? Pauza!
LISTER:
Učíš se Esperanto už osm let. Jak to, že si ani neškrtneš?
RIMMER:
Od tebe to sedí! Kolik knih jsi za celý život přečetl ty? Stejně jako šampión
zázračný kůň: žádnou!
LISTER:
Četl jsem knihy.
RIMMER:
Hochu, nemluvíme tu o knihách, v nichž je hrdinou pes zvaný Ben.
LISTER:
Byl jsem na umělecký škole!
RIMMER:
Ty?
LISTER:
Jo.
RIMMER:
Jak ses dostal na takovou školu?
LISTER:
Normálně. Jak se na ní dostává? Prošel jsem otravným přijímacím řízením. Potom
stačilo napsat odvolání a chňapli po mně.
RIMMER:
Ale školu jsi nedokončil, že ne?
LISTER:
Ne, vypad` jsem. Nebyl jsem tam dlouho.
RIMMER:
Jak dlouho?
LISTER:
97 minut. Čekal jsem zašívárnu a že budu mít veget, ale stačil mi jedinej
pohled na rozvrh a konec, konec! To bylo fakt, fakt absurdní. Měli přednášky
jako první věc, první věc hned po obědě. Představ si, každej den o půl jedný.
Takhle brzo nevnímáš. Ještě cejtíš chuť pasty.
RIMMER:
Na rozdíl od tebe já jsem ctižádostivý. Neztrácím čas pulírováním kosmické
motorky, abych se pak mohl prohánět pásem asteroidů. Já mám šmunk. A svůj elán
teď vrhnu do dalšího jazyka, takže mě laskavě neruš. (K monitoru) Spustit.
ŽENA:
La menuo aspektas bowege - mi provos la kokidajon.
RIMMER:
Tak tohle náhodou vím.
HOLLY:
(Objeví se na obrazovce) Menu vypadá lákavě - ochutnám asi kuře.
RIMMER:
Holly, jak by řekl Esperantista: „Bonvolu alsendi la pordiston. Lausajne estas
rano en mia bideo!“ (Přejede si pohrdavě palcem po nose) A myslím, že víš, co
to znamená.
HOLLY:
Ano, znamená to: „Pošlete pro portýra. Zdá se, že mám v bidetu žábu!“
RIMMER:
No a? Jak je tedy, že tvůj fotr byl spiťar a tvoje matka si to rozdala
s každým na potkání?
HOLLY:
To ti neřeknu.
RIMMER:
Jen ses nudil, co? Proto mě oba otravujete!
HOLLY:
Já se nenudím. Dopoledne jsem pracoval na novém systému, který způsobí převrat
v hudbě.
LISTER:
Neke, Holly!
HOLLY:
Ano, zdecimoval jsem ji. Takže místo oktávy je to decima. Vynalezl jsem dva
nové tóny: I a J.
LISTER:
Tohle je blbost, nemůžeš vymyslet nový tóny.
HOLLY:
Už se stalo. Teď je to: (Zpívá) Do Re Mi Fa So La Wou Bou Si Do. Do Si Bou Wou
La So Fa Mi Re Do.
RIMMER:
Co je tohle za nesmysl?
HOLLY:
Stupnice. Dosáhne nového zvuku. Nástroje se zvětší, aby obsáhly i moje dva nové
tóny. Triangl bude mít čtyři strany. Klaviatura piána bude dlouhá jako zebra na
přechodu. Ženám se samozřejmě zakáže hrát na čelo.
LISTER:
Holly, dohraj.
HOLLY:
Abych nezapomněl, mám pro vás novinku.
RIMMER:
O co jde?
HOLLY:
O signál. Zachytili jsme signál. Asi o nic nepůjde, ale proč bych to tajil.
RIMMER:
(Zvedne ukazovák) Ufouni!
LISTER:
Pane Bože, ufouni? Tím vysvětluješ všechno, co je naprosto normální, že jo?
Ztratíš klíče - jsou tu ufouni. Ze zdi spadne obraz - jsou to ufouni. A když
jsi vypotřeboval celou roli toaleťáku - taky jsi to svedl na mimozemšťany.
RIMMER:
My jsme ji nespotřebovali celou. Tak kdo?
LISTER:
Ufouni že nám choděj na toaleťák?
RIMMER:
I takový ufoun musí chodit tam, kam i královna pěšky. Pokud by to nedělali
nějak zvláštně, cizokrajně, třeba že by to vypouštěli z hlavy.
LISTER:
To teda musí bejt, sedět za nima v kině.
KOCOUR
vycouvá z rohu, dívá se na podlahu a drží kovovou pálku.
KOCOUR:
Na, myši, myši! Mám tady sýr! Kocourek je tvůj kamarád! (Začne mlátit pálkou do
podlahy)
Koridorem
jdou LISTER a RIMMER.
KOCOUR:
Co je? (Otočí se a pálku upustí za zády)
LISTER:
Zachytili jsme signál. Poď!
RIMMER:
(Vzrušeně) Ufounci!
Jako
v I. sérii, ale s větším vybavením. Blýskavé podpěry a mnoho
monitorů.
HOLLY:
Jde o tísňové volání z lodi jménem Nova 5. Havarovali. Snažím se navázat
kontakt.
LISTER:
Další loď? Paráda!
RIMMER:
Nejsou to mimozemšťani?
HOLLY:
Tihle jsou ze Země. Doufám, že mají na lodi dost zásob. Pomalu nám totiž
docházejí.
LISTER:
(Usrkne si z kelímku) Co třeba? (Znovu upije)
HOLLY:
Kravské mléko. To už je drahně let, co došlo. Čerstvé, jakož i sušené.
LISTER:
No a jaký mlíko teď pijeme? (Upije ze svého kelímku)
HOLLY:
Nouzové rezervní zásoby. Jsme na psím mléku.
LISTER:
(Zírá do kelímku) Na psim mlíku?!
HOLLY:
Není na něm nic špatného. Je výživné, plné vitamínů, vzpomínek krásné fenky.
Také vydrží déle než jiné druhy mléka.
LISTER:
A jak to?
HOLLY:
Ani pes by ho nepil. Navíc psí mléko má tu výhodu, že když je prošlé, chutná
stejně jako by bylo čerstvé.
LISTER:
Proč jsi mi to neřek`, Holly?!
HOLLY:
Proč? Zkazil bych ti čaj.
LISTER
zakňourá a zahodí kelímek.
HOLLY:
Už jsme navázali kontakt.
RIMMER:
Propoj nás.
KRYTON:
(Na obrazovce) Díky Bohu! Jmenuju se Kryton. Jsem robot sloužící na Nově 5.
Měli jsme hroznou nehodu. Důstojníci zahynuli při nárazu. Důstojnice jsou
zraněné, ale stabilizované. Prosím, pomozte nám.
KOCOUR:
(Potutelně) Vojandy jako ve filmu „Uniformy dolů“?
RIMMER:
Kolik?
KRYTON:
Tři. Slečna Jane, slečna Tracy a slečna Anne. Posílám lékařské zprávy.
Fotografie
důstojnic se objeví na monitoru společně s jejich jmény, výškou, váhu a
ostatními údaji. Vše je v „atraktivním“ rozsahu.
RIMMER:
Pověz jim, že jdeme na palubu. My ty nevinné květinky zachráníme, jako že se
jmenuju kapitán A.J. Rimmer, vesmírný dobrodruh.
KRYTON:
Děkuju, kapitáne. (Konec přenosu)
LISTER:
„Vesmírnej dobrodruh“?
RIMMER:
Tak co jsem měl říct? „Bez obav, já jsem mazák, co doloval svinstvo
z automatu na polívku! O vesmíru nevíme ani fň, ale máte-li ucpanou
trysku, jsme vaši hoši!“? To by je naplnilo důvěrou.
LISTER:
Jak jsme od nich daleko, Holly?
HOLLY:
Čtyřiadvacet hodin.
KOCOUR:
(Vyskočí) Cože?! Jenom 24 hodin?! To abych se začal připravovat. (Zpívá) Jenom
pár hodin... Áááá!!! Vzhůru do bublin! Ha, ha! (Odtancuje pryč, ale pak se
vrátí) Pánové, jsem tak vzrušený, že mám všech šest bradavek v pozoru!
(Odtancuje pryč)
LISTER:
Co to s nim je? Máme milosrdné poslání. Vezmeme jim nezbytné léky.
Nejedeme přece na projížďku!
LISTER
se obléká. Leští si botu tričkem, které si pak oblékne. Najde na posteli
ponožku, čichne k ní a vyřadí ji. Vyloví jinou červenou ponožku
z koše na špinavé prádlo, čichne k ní a nastříká ji dezinfekcí.
Trochu si také stříkne do podpaží. Pak
položí
ponožku na stůl, několikrát do ní bouchne kladivem a nandá si ji. Čapne černé
džíny a po kratším boji se do nich dostane. Všimne si velké díry ve tvaru
žehličky na pravé půlce zadku. Vytáhne ze skříňky černý sprej a bílé spodky
odhalené dírou nastříká černě do barvy džín. Koukne se na sebe do zrcadla.
LISTER:
Uou!
Vejde
RIMMER ve své bílé uniformě se zářivými medailemi a nárameníky a s čapkou
v podpaží.
RIMMER:
(Kouká na LISTERA) Ne, my nejedem na projížďku, viď, Listere? Koukni na sebe.
Opravdu dojemné. Ty se fakt snažíš. Oblík sis svoje nejmíň uhozené věci.
LISTER:
Nevim, o čem to mluvíš.
RIMMER:
Tohle tričko, vpředu jen se dvěma fleky od kari, nosíš ho jen při slavnostních
příležitostech. Jsi vyfintěný jako ženich!
LISTER:
A co ty? Vypadáš jako Clive z Indie! Tvý matce by měli dát metál za
takovej biologickej výtvor!
RIMMER:
A, už to začíná. Já to věděl.
LISTER:
A co jako?
RIMMER:
Shazování. Pokaždé v ženské společnosti. Mě shodíš a sám válíš machra.
LISTER:
A kdy třeba?
RIMMER:
Vzpomínáš si na ty dvě brunetky z odbytu? Já jim řek, že pracuju ve
skladu, a ony se zajímaly v jaké vlastně profesi.
LISTER:
A já jim řek`, že seš regál.
RIMMER:
Přesně! Já navrhnul výlet do zoo na Titanu a tys řek: „Ááá, to on vás bere domů
za maminkou!“
LISTER:
Tak se zasmály, no!
RIMMER:
Ano, mně! Na můj účet! Opovaž se mě na Nově shazovat.
LISTER:
Dobře, co chceš, abych řek`? Jak chceš, abych se
choval?
RIMMER:
Já nevím. Chovej se uctivě. Pro začátek mi neříkej „Rimmere“.
LISTER:
Proč ne?
RIMMER:
Protože ty to vyslovuješ jako „Vymr“. „Vymr“. A pak to vypadá, že jsem samé
vymrle.
LISTER:
Jak by se ti líbilo „Rimmééér“?
RIMMER:
Nevím. „Arnie“, „Arn“, ea, něco víc... já nevím. Co třeba „Šéfe“!?
LISTER:
(Šklebí se) „Šéfe“?
RIMMER:
Co třeba přezdívka ze školy?
LISTER:
Jo, „Tupec“?
RIMMER:
Jak víš, že mi takhle přezdívali?
LISTER:
Já jsem jenom hádal.
RIMMER:
Nemyslel jsem tuhle, ale tu druhou.
LISTER:
Jakou druhou?
RIMMER:
„Majzlík“!
LISTER:
Neval to na mě! Nikdy ti nemohli říkat „Majzlík“! Spíš „Čuramajzlík“.
RIMMER:
Ve skutečnosti to byla moje přezdívka. Nikdo mi jinak neřekl, když jsem jim
dovolil, aby mě zmlátili.
LISTER:
Tak, vybal, co chceš, Rimmere.
RIMMER:
Chci, abys mě podpořil a neshazoval mě.
LISTER:
Například?
RIMMER:
Například, když se naskytne možnost a vyplyne to z přirozené konverzace,
mohl bys třeba nadhodit, že jsem statečný.
LISTER:
V čem jako?
RIMMER:
Nezacházej do detailů. Stačí se zmínit, že jsem umřel a byl jsem při tom
neuvěřitelně statečný. Nevím, třeba bys moh` jen tak naznačit, že jsem míval
stovky přítelkyň.
LISTER
na něj zírá a RIMMER je na pochybách.
RIMMER:
Dobře, smažme to, byl to jenom nápad. Nechceš si vzít tyhle boty, že ne?
LISTER:
Co je s nima?
RIMMER:
Ále, jen ti neladí s tím, co máš. Já být tebou vezmu si ty lunární boty.
LISTER:
Říkal jsi, že jsou hrozný.
RIMMER:
Ne, jsou moc hezký.
LISTER:
Tvrdil jsi, že páchnou jako orangutan v říji. Spustili ten poplach při
chemickym nebezpečí, ne? Donutil jsi mě, abych je izoloval.
RIMMER:
Ne, to byla chyba. Fakt ti moc sluší. Já bych si je vzal.
LISTER:
Čestně?
RIMMER:
Rozhodně.
KRYTON
pobíhá sem a tam.
KRYTON:
Honem, honem, slečinky! Už jsou tady! Jsou na oběžné dráze! Á, slečno Jane!
(Přistoupí ke slečně Jane, holé kostře s parukou a oblečením, sedící u
stolu) Vypadáte neupraveně! (Učeše jí paruku) Co je to s vámi? Elegantní,
jen nedbalá. (Namaluje lebce rtěnkou místo, kde byly zaživa rty, otočí se
k jiné kostře u stolu) Slečno Anne! Vy jste se své polévky ani nedotkla!
Není divu, že vypadáte jako bledulka. (Kostra spadne na stůl - „obličejem“
přímo do polévky, KRYTON ji opře zpátky o opěradlo) Á, jezte slušně, slečno
Anne! Co si naši hosté pomyslí, až vás uvidí jíst takhle? Hm? Tak. (KRYTON se
otočí ke třetí kostře u stolu) Slečno Tracy. (Chystá se učesat jí paruku, ale
pak se zastaví.) É, ne, Vy vypadáte dokonale.
LISTER
sedí s nohama na ovládacím panelu a čte si leporelo. Z jeho lunárních
bot se uvolňuje dým jakýchsi výparů. RIMMER sedí za ním se znechuceným výrazem
v obličeji.
LISTER:
Co je to za puch?
RIMMER:
(Lže) Vůbec nic necítím.
LISTER:
Co je s tebou? Slzej ti oči.
RIMMER:
To je tím vzrušením. Hele, vykašlem se na Kocoura. Jdem sami.
LISTER:
No tak, šlechtí se už čtyřiadvacet hodin. Nechceš vidět výsledek?
Vskočí
KOCOUR oděn do zářivého, zlatého skafandru s klopami a extra-velkou helmou
v podpaží.
KOCOUR:
Ááááúúúú! Počkejte na mě!
KOCOUR
vstoupí.
KOCOUR:
(Mluví s nasazenou helmou) Ahoj, opičáci! Jsem noční můra plastických
chirurgů!
RIMMER:
Skafandr s manžetovými knoflíčky.
LISTER:
Kde jsi vzal tu helmu?
KOCOUR:
Vlastní výroba. Abych si nerozcuchal vlasy. Poslechněte, doufám, že nás nebudou
nějak prohlížet, protože jinak s tím strávím celý den. (Udělá obličej) Áá!
Co je to za puch?
Na
obrazovce se objeví HOLLY, má na hlavě příčesek.
HOLLY:
Dobře, všichni připraveni? Tak jdeme.
LISTER:
Cos to proved`, Holly?
HOLLY:
Co je? Co se děje?
LISTER:
Ta paruka. Proč sis nasadil tupé?
HOLLY:
Jaké tupé?
LISTER:
To, co máš na hlavě.
HOLLY:
Na čí hlavě?
LISTER:
Na tvojí hlavě. Vypadáš jako Hitlerův dvojník.
RIMMER:
Co to s vámi všemi je? Tři miliony let bez ženy a vy se chováte, jako by
vám bylo čtrnáct.
HOLLY:
Jo? A co ty tvoje ponožky?
LISTER:
Jaký ponožky?
RIMMER:
Pojďte, nemůžem se zdržovat.
HOLLY:
Má dva páry ponožek.
KOCOUR:
K čemu?
HOLLY:
Jeden pár má na nohou a ten druhý má srolovaný v trenýrkách.
RIMMER
rychle sundá z hlavy čapku a přikryje jí svůj klín.
Modrý
skrček odlétá z Červeného trpaslíka.
KRYTON
vítá hochy na palubě.
KRYTON:
Pojďte dál. Těší mě, že vás poznávám.
RIMMER:
Carmita. Vaše loď je opravdu krásná. Takové jsem velel před lety.
KRYTON:
Tudy prosím.
Jdou
chodbou. KOCOUR se zastaví u vysokého zrcadla a prohlíží se.
KOCOUR:
Óó, umělecký skvost, zlato!
LISTER:
(Posunkem) Psst!
KOCOUR:
(Snaží se odejít od zrcadla ale nemůže) Budeš mi muset píchnout.
LISTER:
(Táhne KOCOURA chodbou) Tak pojď už.
KOCOUR:
(Stále se natahuje po zrcadle) Děkuji!
KRYTON:
Jsem tak nadšený! My všichni! Děvčata si dnes nemohla pomoct, aby neskákala
radostí.
RIMMER:
Achacha. Carmita, carmita!
KRYTON:
Á! Vi parolas Esperanton, Kapitano Rimmer?
RIMMER: Zopakuj to.
KRYTON: Mluvíte Esperantem, kapitáne
Rimmere?
RIMMER: Ó, si, si, ja wohl, oui!
KRYTON vejde a zastaví se.
KRYTON: (Oslovujíc posádku koster) Tak,
tady jsou.
RIMMER: (Vstoupí a ukloní se) Carmita... (Uvidí
kostry a zůstane v podřepu s otevřenou pusou)
Vstoupí LISTER a KOCOUR a zírají na
kostry.
LISTER: Teda... těžko najít správný slova.
Co, Majzlíku?
KRYTON: No tak, copak nikdo nepozdraví
pány?
LISTER: (K RIMMEROVI) Ta blondýna po tobě
pokukuje.
KRYTON: No, nechám vás, abyste se
seznámili. Já zatím uvařím trochu čaje. (Odejde)
KOCOUR: (Ke kostře Tracy) Ahoj, pusinko!
RIMMER: To se mi jenom zdá.
LISTER: Buď silnej, Šéfe!
RIMMER: Naše první setkání
s inteligentním životem za tři miliony let a jde o androidovou verzi
Normana Batese.
KOCOUR: Nebuďte hrubí. Tak jsou trochu
vyzáblé. No a?
LISTER: Poslyšte, děvčata. Nevím, jestli
se to teď hodí, abych vám to řekl, ale tady můj přítel Majzlík je moc a moc
statečnej!
RIMMER: Trhni si, smradlavá boto!
LISTER: A má stovky a stovky přítelkyň!
RIMMER: Já tě varuju, Listere!
KRYTON se vrátí s čajem na podnose.
KRYTON: (Všimne si, že je ticho) Nějak
jste se nepohodli?
RIMMER: Jestli jsme se nepohodli? Jsou
mrtvé!
KRYTON: Kdo je mrtvý?
RIMMER: (Ukáže na kostry) Ony jsou mrtvé.
Jsou mrtvé!
KRYTON: Pane Bože! Byl jsem pryč jen dvě
minutky!
RIMMER: Jsou mrtvé už celá staletí!
KRYTON: Ne!
RIMMER: Ano!
KRYTON: Vy jste lékař?
RIMMER: Stačí se na ně podívat. Mají na
sobě míň masa než kuře McNugget!
KRYTON: Ale, co teď budu dělat? Jsem, jsem
naprogramovaný, abych jim sloužil.
LISTER: Ze všeho nejdřív bysme je měli
pohřbít.
KRYTON: Víte jistě, že jsou mrtvé?
RIMMER: (Podrážděně) Ano!!!
KRYTON: (Ukáže na kostru Anne) A co tahle
slečna?
RIMMER: Ea, stačí jednoduchý test. (Ke
kostrám) Tak, děvčata, zvedněte ruku, která jste naživu.
KRYTON kostry zoufale povzbuzuje.
KRYTON: (Zlomeně) Ale co si teď počnu?
Modrý skrček letí k Červenému
trpaslíku.
Kokpit Modrého skrčka
KRYTON,
LISTER, RIMMER a KOCOUR sedí v pilotní kabině.
KRYTON:
Nemůžu je opustit, pane Davide! Prosím! Prosím, vemte mě zpátky!
LISTER:
Krytone, musíš teď začít novej život.
KRYTON:
Nemám software, abych se s tímhle vyrovnal. Stvořili mě, abych sloužil. Já
sloužím, tedy jsem. Sloužit je mé poslání. Na sebe neberu vůbec žádné ohledy.
LISTER:
Začínáš mluvit jako moje máti.
KRYTON:
Je to hrozné, já vím.
LISTER:
No tak se prostě změníš. Budeš dělat, co budeš chtít. A přestaneš dělat každýmu
poskoka.
KRYTON:
Vám se to mluví, pane Davide. Vy jste člověk.
RIMMER:
Jen taktak.
KRYTON
jde po chodbě.
RIMMER:
(Jde naproti KRYTONOVI) Á, Krytone. Nemáš co dělat, viď? Pojď se mnou.
KRYTON
škrábe brambory, žehlí, kouká se do dlouhého seznamu, drhne podlahu, kouká do
seznamu, leští robíky, kouká do seznamu, čistí HOLLYHO obrazovku.
Vejde
LISTER. Celá kajuta je uklizena a vyzdobena záclonkami, vytapetována a vůbec
celá září. Vypadá jako by tu bydlela Barbie. KRYTON zašívá kalhoty.
LISTER:
Pro Boha svatýho, co se to tady děje?
KRYTON:
Dobré odpoledne, pane Davide.
LISTER:
(Zvedne trenýrky) Co je tohle?
KRYTON:
Vaše trenýrky, pane Davide.
LISTER:
Ty nejsou moje ani omylem. Tyhle jdou ohnout! Co jsi to tady proboha vyváděl?
KRYTON:
Jen jsem tu trochu uklidil.
LISTER:
Ale kde je všechno? Kam zmizel ten můj hrnek s plísní?
KRYTON:
Vyhodil jsem ho.
LISTER:
Já si tu plíseň pěstoval. Jmenovala se Amáta a chtěl jsem, aby vyrostla půl
metru.
KRYTON:
Ale proč?
LISTER:
No, protože z toho Rimmer šílí! A vidět ho šílet mě drží při životě.
KRYTON:
Mrzí mě to, pane Davide.
LISTER:
Koukni na sebe. Co to děláš? Proč tohle všechno děláš?
KRYTON:
Těší mě někomu sloužit, pane.
LISTER:
No a co ty? Měl bys udělat někdy něco jenom pro sebe.
KRYTON:
Pro sebe? (Uchichtne se) To je poněkud hloupý nápad, jestli to tak smím říct.
LISTER:
Ale běž, určitě by sis něco moc přál.
KRYTON:
Androidi. (Zpívá a dělá mechanické pohyby) „Android... nad dobrého androida
není...“
LISTER:
Proč chceš čučet na ten cajdák z telky?
KRYTON:
No, protože na půl hodiny týdně můžu zapomenout, kdo jsem.
LISTER:
Androidi. Co ještě?
KRYTON:
Moci spát.
LISTER:
Androidi a spát v posteli? (Poplácá ho po zádech) Á, zdá se, že sis tam
pěkně užíval, Krytone, ty jeden bejku.
KRYTON:
(Je v rozpacích) Mívám divné myšlenky, když spím.
LISTER:
Jo, říká se jim sny.
KRYTON:
Nejradši mám ten, jak, jak jsem v zahradě. Přitom jsem zahradu nikdy
neviděl, jen v knihách. (Zasněně se zahledí do prázdna) A pěstuju tam
všechno a vidím, jak to roste. Je to moje zahrada. Není tam nikdo, kromě mě,
jen já a rostlinky, které jsem zasadil. (Je v rozpacích a chichotá se)
Hloupé…
LISTER:
Ale vůbec ne! Najdi planetu s atmosférou a udělej to.
KRYTON:
Nemůžu. Jsem naprogramovaný sloužit.
LISTER:
Ale uvědom si, že tady teď nemusíš nikomu sloužit.
KRYTON:
A co pan Arnold? (Zvedne třímetrový seznam úkolů) Musím splnit všechny jeho
úkoly.
LISTER:
(Kouká na seznam) Cože?! Tohle všechno ti naložil Rimmer?
KRYTON:
Pan Arnold je teď můj nový pán.
LISTER:
„Pan Arnold“ není jeho jméno. Jmenuje se Rimmer, nebo Magor, nebo Dinosauří
kůže, nebo Molekulovej mozek. A při těch velice vzácnejch příležitostech, když
k němu chceš bejt fakticky super-uctivej, tak za těch vyjímečnejch
okolností mu můžeš říkat Kreténe.
LISTER
leží ve své horní posteli. KOCOUR něco baští. KRYTON maluje portrét RIMMERA,
který mu sedí pod oknem modelem. Z obrazu vidíme pouze kousek zobrazující
RIMMERA od prsou výš. Má na sobě svou bílou uniformu, v pozadí je knihovna
a červená opona.
RIMMER:
Nejlepší bude, když ho pověsíme támhle. Tam se bude pěkně vyjímat.
KRYTON:
Ano, pane Arnolde.
LISTER:
(Parodujíc KRYTONA) „Ano, pane Arnolde.“ Ty seš naprostej tupec, víš to,
Krytone?
KRYTON:
Ano, pane Davide.
LISTER:
(Parodujíc KRYTONA) „Ano, pane Davide.“
RIMMER:
Nech to na pokoji, Listere. Ono to rádo plní úlohy, které jsem tomu dal. Těší
ho to.
LISTER:
Chcípni, Rimmere.
RIMMER:
Už se stalo.
LISTER:
Opakovat!
KOCOUR:
Kočku byste nikdy nedonutili sloužit. Už jste ji někdy viděli nosit klacíky? (K
imaginárnímu člověku, jenž hodil klacík) Hele, příteli, hodil sis klacík, dojdi
si pro něj sám! Já mám práci! Jestli ten klacík tak moc chceš, pročs ho vůbec
zahazoval?
LISTER:
Krytone, copak jsi nic nepochytil z filmů, co jsem ti promítal?
RIMMER:
Z jakých filmů?
KRYTON:
Pan David byl tak laskav, že mě vzal na „Divocha“, „Bezstarostnou jízdu“ a
„Rebela bez příčiny“.
LISTER:
Myslel jsem, že by mu to prospělo. Bez úspěchu! Uprostřed proslovu Marlona
Branda vytáhnul kartáč a začal mi zničehonic čistit klopy!
RIMMER:
Aspoň snad pochopíš, co je to přirozený řád věcí v životě. Jedni
přikazují, druzí poslouchají. Tak to vždycky bylo a tak to také vždycky bude.
Nemám pravdu?
KRYTON:
Ano, pane Arnolde.
LISTER:
„Ano, pane Arnolde...“ To je marný.
KRYTON:
Tak, a jsem hotov, pane Arnolde.
RIMMER:
(Vstane a jde si prohlédnout svůj portrét) Výborně, Krytone!
Teď
vidíme celý obraz a ten zobrazuje RIMMERA se staženými kalhotami, podvazky, sedícího
na záchodové míse a držícího v ruce roli toaletního papíru.
KRYTON:
Myslím, že je to fakt dobré. Nemyslíte, pane?
RIMMER:
(Přes zatnuté zuby) Co to vyvádíš?
KRYTON:
Já bych, já myslím, že se, že se bouřím.
RIMMER:
Bouříš?!
KRYTON:
Ano, já, já, já, já, ea, řekl bych, že se tak chovám.
RIMMER:
Proti čemu se bouříš?
KRYTON:
(Zahodí paletu na zem a mluví tónem Marlona Branda) Vo co de? (Vykračuje si
místností) Dinosauří kůže! (Vezme ze stolu hrnec omáčky) Molekulovej mozku!
(Vylije všechnu omáčku do RIMMEROVY postele) Skopová hlavo! (K LISTEROVI) Rád
bych Vaši motorku.
LISTER:
Máš ji mít!
KRYTON
(Plácne si s LISTEREM. Míří ke dveřím, otočí se a ukáže RIMMEROVI
prostředníček): Víš, co si můžeš?! (Odejde)
Hangár
KRYTON,
oděn do kožené bundy, kšiltovky a rukavic nasedá na LISTEROVU kosmickou
motorku, rozjede motor na plné obrátky a letí do vesmíru.
KONEC.
Hráli:
Rimmer Chris
Barrie Kamil
Halbich
Lister Craig
Charles Martin
Sobotka
Kocour Danny
John-Jules Miroslav
Vladyka
Holly Norman
Lovett Miroslav
Táborský
Kryton David Ross Zdeněk Dušek
Žena
s esperantem: Johanna Hargreaves Jitka Morávková
Android
Brook Tony Slattery Jaroslav Horák
Androidka Kelly Alena Štréblová
Námět: Rob Grant & Doug
Naylor
Scénář: Rob Grant
Doug Naylor
Hudba: Howard Goodall
Grafický design: Mark Allen
Andy Spence
Podílový manažer: Kelvin Jones
Střih: Len Greenhalgh
Technický koordinátor:Andrew
Cowley
Kamera: Melvyn Cross
Triky: Jill Dornan
Rekvizity: Mike Fallon
Vizuální efekty: Peter Wragg
Digitální efekty: Chris Veale
Videoeditor: Ed Wooden
Mark Wybourn
Dave White
Dramaturgie: Helen Campbell
Kate Preston
Asistentka: Donna Distefano
Asistentka produkce: Anna Staniland
Výroba: Tessa Glover
Simon Burchell
Generální manažer: Helen Norman
Manažer: Mike Agnew
Kostýmy: Jacki Pinks
Masky: Bethan Jones
Produkční manažer: Ann Zahl
Lesley McKirdy
Zvuk: Tony Worthington
Dodat. zvuk. efekty: Jem Whippey
Geoff Moss
Designér: Paul Montague
Obchodní produkce: Paul Jackson
Doug Naylor
Produkce & režie: Ed Bye
Překlad: Eva Kalábová
Dialogy: Eva Štorková
Dramaturgie: Jarmila Hampacherová
Zvuk: Zdeněk Hrubý
Střihová spolupráce: Jiří Šesták
Hudební spolupráce: Josef Hoffman
Asistentka režie: Jana Eliášová
Výroba: Otakar Svoboda
Režie: Janoš Vaculík
Vyrobila tvůrčí skupina
Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského
Vyrobila Grant &
Naylor Productions pro BBC Manchester
© BBC/BBC Worldwide
MCMXCVII – Česká televize 1999
Autoři
přepisu: Jiří Charvát (Rimmer) + Tomáš Kučera (Kohy)
E-mail:
charvat.jirka@gmail.com + kohy@cervenytrpaslik.cz